Vladimír Preclík

Vladimír Preclík, 23. května 1929, Hradec Králové – 3. dubna 2008, Praha, český sochař, malíř, řezbář, spisovatel a příležitostný herec. Umělecké začátky a vzdělání Vladimír Preclík pocházel z rodiny strojvůdce a lidového řezbáře. Po ukončení měšťanské školy v Jaroměři se v roce 1946 vyučil v Hradci Králové řezbářem. Následně studoval na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší, kde maturoval v roce 1950. Své vzdělání završil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Wagnera, kterou absolvoval v roce 1955 jako akademický sochař. Poté působil ve svobodném povolání. Jeho život výrazně ovlivnilo onemocnění tuberkulózou v roce 1956 a těžký úraz ruky v roce 1972. Sochařská a výtvarná tvorba Vladimír Preclík patří k významným českým výtvarníkům druhé poloviny 20. století. Během svého života vytvořil přes 800 soch. Od roku 1958 začal vystavovat na veřejnosti a celkem uspořádal více než sedmdesát samostatných výstav. V šedesátých letech vstoupil do výtvarného povědomí svými dřevěnými sochami, v nichž spojoval starou řezbářskou tradici s novými tendencemi tehdejšího sochařství. Jeho sochy byly víceméně abstraktní, často využíval techniku asambláže, kdy kombinoval rukodělně vytvořené prvky ze dřeva se sklem, kůží nebo kožešinou. Povrchovou úpravu soch dotvářel barvou. Vytvářel celé sochařské cykly jako Klenotnice, Antistroje nebo Stará provensálská města. V roce 1966 se stal komisařem Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích. V roce 1967 byl zastoupen na Mezinárodní výstavě současného sochařství v kanadském Montrealu a v roce 1968 se zúčastnil 34. bienále v Benátkách, kde získal cenu Jamese Akstona za sochu "Staré provensálské město V". Filmová a televizní tvorba Přestože byl Vladimír Preclík primárně výtvarníkem, okrajově se objevil i ve filmové tvorbě. V roce 1967 si zahrál roli tuláka v experimentálním filmu režiséra Jana Němce Mučedníci lásky. Tento film, který vznikl ve spolupráci s Ester Krumbachovou, představuje tři volně propojené poetické hříčky o nešťastně zamilovaných samotářích. V roce 1999 se Preclík objevil v televizním pořadu České televize Na plovárně, kde byl hostem Marka Ebena. V tomto pořadu hovořil především o své umělecké tvorbě a životních zkušenostech. Pedagogická a veřejná činnost Od roku 1959 byl členem avantgardní skupiny TRASA. V roce 1989 patřil mezi první signatáře petice "Několik vět" na podporu iniciativy Václava Havla. V roce 1990 byl jmenován profesorem sochařství na Vysokém učení technickém v Brně a spoluzakládal Fakultu výtvarných umění, jejímž se stal prvním děkanem. V letech 1990-1993 působil jako předseda Unie výtvarných umělců. Byl také předsedou uměleckého spolku Mánes, předsedou Občanského sdružení Křížová cesta a předsedou PEN klubu. Za svou činnost získal řadu ocenění, včetně Bronzové plakety rektora Masarykovy univerzity, Ceny města Brna a Zlaté medaile rektora VUT. V roce 1998 bylo otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka na zámku v Bechyni se stálou expozicí jeho děl. Stálá expozice jeho prací je i v jeho rodném Hradci Králové.