František Salzer

František Salzer, 30. srpna 1902, Sušice – 23. prosince 1974, Praha, byl významný český divadelní režisér, herec, pedagog a překladatel. Vzdělání a divadelní začátky František Salzer pocházel ze západních Čech. V letech 1920-1924 studoval na Státní konzervatoři v Praze, přičemž již během studií stanul na jevišti Národního divadla. Po absolutoriu nastoupil do svého prvního angažmá v Olomouci, kde se však více než herectví začal věnovat divadelní režii. V této činnosti pak pokračoval i v pražském Vinohradském divadle (1930-1945), kde realizoval například představení Protheus nebo legendární komedii Sluha dvou pánů. Za války pak šéfoval scéně Divadla Na Poříčí (1941-1945), po osvobození krátce působil v Divadle 5. května (1945-1947), nakonec až do důchodu pracoval v Národním divadle (1947-1963). Na scéně Národního divadla režíroval bezmála třicet představení, jeho doménou byla domácí i světová klasika jako Cyrano z Bergeracu, Zkrocení zlé ženy, Strakonický dudák, Benátský kupec, Ženitba či Král Lear. Filmová kariéra Ve filmu se František Salzer jako herec objevil pouze dvakrát. Poprvé si zahrál poměrně velkou roli dobrodruha Roberta v komedii Mořská panna (1939), která byla natočena podle stejnojmenné divadelní hry Josefa Štolby. Film režíroval Václav Kubásek a děj se odehrává v přepychovém přímořském lázeňském hotelu v Monte Carlu. Salzerova role dobrodruha Roberta byla jeho první hereckou filmovou rolí. O několik let později hrál kancléře Šlika v historickém filmu Jan Roháč z Dubé (1947), který režíroval Vladimír Borský podle divadelní hry Aloise Jiráska. Tento snímek byl zároveň prvním československým barevným hraným filmem. Mezitím se Salzer pustil i do filmové režie, kdy spolu s Rudolfem Hrušínským realizoval komedii Pancho se žení (1946), parodii na brakovou dobrodružnou rodokapsovou literaturu. Pedagogická činnost Ještě za války se Salzer začal prosazovat i jako pedagog. Původně vedl režisérské kurzy, v letech 1941-1945 vyučoval na konzervatoři. Byl jedním ze zakladatelů Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU) společně s Jiřím Frejkou, Františkem Trösterem a Josefem Trägerem. Do roku 1974 byl profesorem katedry režie na DAMU, kde působil také jako děkan ve třech obdobích (1954-1955, 1958-1961 a 1963-1970). Svou pedagogickou činností významně ovlivnil několik generací českých divadelních režisérů. Další činnost a ocenění František Salzer se prosadil také jako překladatel divadelních her, do češtiny převedl několik her německých autorů, například Stefana Zweiga (Ovečka chudých) nebo Fritze Hochwäldera (Tlustý anděl z Rouenu). Aktivně pracoval také v odborech (Svaz českého herectva). Za svou uměleckou činnost získal v roce 1940 Národní cenu za umění režisérské, v roce 1958 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec a v roce 1962 byl oceněn Řádem práce. Jeho první manželkou byla herečka a překladatelka Eva Adamcová (1895-1972), s níž žil 42 let. František Salzer zemřel v Praze 23. prosince 1974 ve věku 72 let.