Bedřich Kolliner

Bedřich Kolliner (18. 11. 1918 Rychnov nad Kněžnou – 5. 7. 2005 Turnov), český herec, patřil mezi výrazné divadelní osobnosti moravskoslezského regionu. Po maturitě vystudoval herectví na dramatickém oddělení JAMU v Brně a svou divadelní kariéru rozdělil mezi Divadlo bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno) a Státní divadlo Ostrava (dnešní Národní divadlo moravskoslezské). Divadelní kariéra Jako absolvent brněnské JAMU se Bedřich Kolliner stal dlouholetým členem souboru Státního divadla Ostrava a Divadla bratří Mrštíků v Brně. V ostravském divadle ztvárnil řadu významných rolí, mezi které patřily postavy v inscenacích jako Čas tvého života, kde hrál postavu Araba (východního filosofa), Lucerna, kde ztvárnil roli Sejtka, či Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec v roli Ezechiela. Mezi jeho další významné divadelní role patřily Dr. Pavel Herder ve hře Čtrnáctý hrabě Gurney, Stařec v Ifigenii v Aulidě a Prospero ve Shakespearově Bouři. Filmová a televizní tvorba Před objektivy kamer se Bedřich Kolliner poprvé představil až ve velmi zralém věku, v roce 1967 v televizní inscenaci Maličkosti. Na obrazovkách pak byl k vidění v přibližně třech desítkách dalších inscenací, a také v seriálech Dispečer, Haldy, Kamenný řád, Postel s nebesy nebo Stavy rachotí. Na stříbrném plátně se objevil pouze v dramatu Město mé naděje (1978). Mezi jeho nejvýznamnější televizní a filmové projekty patřily seriály Kamenný řád (1976), Postel s nebesy (1980) a Velké sedlo (1986). Kamenný řád byla televizní rodinná sága podle stejnojmenného románu V. Martínka, jejíž hrdinové ani po čtvrt století neztratili nic ze své zemitosti. Seriál na příběhu příslušníků jedné selské rodiny popisuje postupný rozklad konzervativního řádu a tradic na našem venkově. Konfrontuje ho s technologickým a především sociálním a politickým vývojem, s hodnotami moderního městského člověka. V seriálu Postel s nebesy, který byl televizní adaptací stejnojmenného románu Karla Houby, zachycující osudy jednotlivců i společnosti v období od roku 1938 do konce války, se Kolliner objevil po boku herců jako Zdeněk Žák, Zlata Adamovská, Zdeněk Hradilák a další. Děj začíná v roce 1938, kdy Pavlu Danešovi hrozí na vysvědčení dvě čtyřky. Jeho otec hokynář mu zařídí doučování u vysokoškoláka Lipenského, který pomůže Pavlovi zlepšit si známky, zároveň ho však seznamuje s politickou situací a získá ho pro spolupráci s Výborem solidarity. V seriálu Velké sedlo (1986) ztvárnil Bedřich Kolliner postavu Palyzova známého. Mezi jeho další televizní role patřily účinkování v televizních filmech jako Chalupa na spadnutí (1985), Dovolená na úrovni (1984), Kočár pro princeznu (1984), O loupežnické Dorce (1984), Příběh muže, který miloval svou ženu (1982), Most k naději (1981), Nezralost (1981), Výtečníci (1980), Případ IV. A (1979), Žhavou stezkou (1978), Děti mají zpívat (1977), Příběh středního útočníka (1973) a další. Jeho jediný celovečerní film Město mé naděje (1978) byl realizován ve Filmovém studiu Gottwaldov. Jde o příběh zkušeného inženýra Rataje (Drahomír Ožana), který dostane v hutnicko-strojírenském podniku na starost atomový program. Náročná a vyčerpávající práce stojí nakonec specialistu život, v inženýrově poslání však pokračuje jeho syn Ondřej (Jiří Čapka). Téma filmu se zabývá atomovým programem v ostravském hutnicko-strojírenském podniku, na kterém se pracuje jako o život.