Ema Pechová

Ema Pechová, rozená Emilie Františka Pešková, se narodila 1. ledna 1869 v Jičíně. Byla významnou českou divadelní herečkou a pedagožkou, která svým talentem a osobitým projevem zanechala nesmazatelnou stopu v české divadelní historii. Rodinné zázemí a počátky kariéry Ema pocházela z herecké rozvětvené rodiny. Její rodiče Marie (rozená Thamová) a Josef Peškovi působili jako herci u společnosti Elišky Zöllnerové. Mezi její předky patřil i Václav Thám, zakladatel první české divadelní společnosti. Emu od dětství vychovávali prarodiče v Jičíně, kde také navštěvovala měšťanskou školu. Svou divadelní dráhu zahájila v květnu 1885, kdy získala první angažmá u společnosti Františka Pokorného. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Ladislavem Pechem (1866–1942), za kterého se provdala 19. listopadu 1896 v Plzni. Z jejich manželství vzešly dvě děti, které pokračovaly v rodinné divadelní tradici – dcera Marie Pechová-Waltrová (1897–1978) a syn Ladislav, který pod matčiným dívčím jménem proslul jako vynikající herec Ladislav Pešek (1906–1989). Divadelní kariéra Po krátkém působení v kočovné divadelní společnosti Františka Trnky získala Ema Pechová v letech 1893–1900 angažmá u Vendelína Budila v Plzni, kde se vypracovala k charakterním postavám a výrazně obohatila svůj herecký rejstřík. V této době hrála například Kristýnu v Našich furiantech, Perditu v Shakespearově Pohádce zimního večera a Nerissiu v Kupci benátském. Vrchol její kariéry však nastal po příchodu do Národního divadla v Brně, kde působila celých 35 let (1900–1935). Zde se z ní stala skvělá a vynikající dramatická herečka. Vystupovala v rolích mladých hrdinek a zralých žen v dramatech a konverzačních komediích Shakespeara, Ibsena, Wilda, Zeyera, Moliéra a dalších domácích i světových dramatiků. V období 1. světové války se přehrála z rolí dívek a žen do postav babiček, milujících matek a chův. Mezi její významné role patřila Hlubinová ve Šrámkově Měsíci nad řekou, Kohoutová v Šaldově Posledním muži, babička v Lucerně a laskavá a moudrá babička v dramatizaci Babičky Boženy Němcové. Pedagogická činnost Vedle své divadelní kariéry se Ema Pechová věnovala také pedagogické činnosti. V letech 1920–1936 působila jako profesorka na brněnské Státní konzervatoři, kde vychovala řadu významných českých herců. Mezi její žáky patřili Vlasta Matulová, Jarmila Lázničková, Karel Höger i její vlastní syn Ladislav Pešek. Svým pedagogickým působením tak výrazně ovlivnila další generaci českých divadelních umělců. Filmová role a ocenění Ema Pechová se zapsala i do dějin československé kinematografie jedinou, ale nezapomenutelnou rolí maminky hlavního hrdiny Dr. Aloise Pecha (Hugo Haas) v komedii Martina Friče Mazlíček (1934). Vytvořila zde postavu milé a laskavé maminky, která se s láskou a obětavostí stará o svého osmadvacetiletého syna. Tento film je jediným filmovým dokladem herectví této vynikající umělkyně, která zde udivuje a dojímá realistickým a věrohodným ztvárněním dobré, moudré a laskavé ženy. Bohužel špatný a slabý zrak jí znemožnil další působení ve filmu. Za svou uměleckou činnost získala řadu ocenění, včetně Státní ceny divadelní (1925), titulu Čestná členka Zemského divadla v Brně (1935), Čestná členka Národního divadla v Praze (1949), Řádu práce (1954) a čestného titulu Zasloužilá umělkyně (1959). Legendární a významná herečka brněnského divadla zemřela 2. prosince 1965 v Brně ve věku 96 let. Je pohřbena po boku svého manžela na brněnském Ústředním hřbitově. Na náhrobku má tato velká žena napsáno pouze: "Ema Pechová – česká herečka".