Pavel Hobl

Pavel Hobl (20. června 1935 Praha – 20. května 2007 Praha) byl český filmový režisér, scenárista a příležitostný herec. Vzdělání a začátky kariéry Během gymnaziálních studií si přivydělával jako filmový komparsista, což ovlivnilo jeho profesní směřování. Ačkoliv původně plánoval studium scénografie na UMPRUM, nakonec ho zlákala filmová režie. V letech 1953–1958 vystudoval režii na FAMU, kde absolvoval u profesora Jiřího Lehovce. Během studií natočil několik krátkých studentských filmů podle vlastních námětů a scénářů, například Ztracená pozice či Hřbitov, který nezemřel. Po absolutoriu začínal ve Studiu dokumentárních filmů (1958–1962), kde vytvořil řadu zajímavých krátkých snímků jako Pět plzeňských, Hrdinové džungle, Poznamenané město, Pozor, móda! či Kántáta o současnosti. Za své rané filmy získal mezinárodní uznání, včetně zvláštního diplomu pařížské školy IDHEC za filmy Hrdinové džungle a Pozor móda na Mezinárodní přehlídce filmů absolventů filmových škol v Cannes v roce 1961. Vrcholné tvůrčí období V letech 1962 až 1969 působil jako režisér a scenárista Filmového studia Barrandov, kde vytvořil svá nejvýznamnější celovečerní díla. Jeho celovečerní debut Máte doma lva? (1963) byl inovativním dětským filmem, který signalizoval nový, osvěžující přístup spojený s nadcházejícími výboji československé nové vlny. Snímek vypráví o dvou malých kamarádech, Pepíkovi a Honzíkovi, kteří se vydávají na svou první samostatnou vycházku po Praze, během níž se dostanou nejen do muzea, ale i do kouzelného světa, kde se mísí realita s fantazií. Film získal řadu domácích i zahraničních ocenění, včetně ceny Lev sv. Marca na 16. mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež v Benátkách v roce 1964. Následovala komedie Za pět minut sedm (1964) a sci-fi snímek Ztracená tvář (1965), natočený podle námětu Josefa Nesvadby. Ztracená tvář vypráví příběh lékaře Bartoše (Vlastimil Brodský), který objeví novou metodu dokonalé transplantace lidské tváře a je donucen změnit obličej gangsterovi. Děj se odehrává v pražském podsvětí 30. let minulého století, v temném prostředí plném honiček s přestřelkami, chirurgických zákroků i komických milostných scén. Hobl ve filmu vynalézavě buduje překvapivé dějové zvraty a klade důraz na morální poslání příběhu. Pozdější kariéra a multimediální tvorba V roce 1970 natočil povídkový hororový triptych Velká neznámá a jeho poslední celovečerní hraný film byl hudební snímek Třicet panen a Pythagoras (1973), který vypráví o svérázném způsobu, jak žákům přiblížit taje matematiky pomocí hudby. V hlavní roli snového profesora Ludolfa se představil Jiří Menzel a mezi studentkami se objevily mladé herečky jako Jaroslava Schallerová, Lenka Filipová či Dagmar Patrasová. Film mohl být z politických důvodů uveden až v září 1977. Od roku 1969 až do odchodu do penze v roce 1991 byl zaměstnán jako režisér Krátkého filmu Praha. Z politických důvodů byl v 70. letech omezován (v letech 1968–1971 žil v Mnichově). Po roce 1973 opustil hranou filmovou tvorbu a věnoval se dokumentům (Konfese, Brána do Indie, Caprichos, Joseph Haydn, Pantomima, Mimstory aneb Dlouhá tichá cesta, Santini). Významná byla jeho spolupráce s Laternou magikou a tvorba multivizních programů a polyekránů pro různé výstavy. Pro Československou televizi Praha vytvořil více než padesát různých děl – hudební grotesky, inscenace a programy. Spolupracoval také se zahraničními televizemi jako Bavaria München, ZDF Mainz či ORF Wien. Pavel Hobl se příležitostně objevil i před kamerou, často ve svých vlastních filmech v drobných epizodních rolích. Po roce 1989 odešel do ústraní a účastnil se pouze retrospektiv a besed. Zemřel 20. května 2007 v Praze, měsíc před svými 72. narozeninami. Jeho umělecká pozůstalost je uložena v Národním filmovém archivu v Praze.