Jarmila Kšírová

Jarmila Kšírová, narozená 29. prosince 1910 v Praze na Žižkově, zemřela 27. listopadu 1983 v Berlíně (NDR), byla významná česká operní a operetní zpěvačka a filmová herečka. Ačkoliv se narodila v Praze, již v dětství se s rodiči přestěhovala do Bratislavy, kde absolvovala gymnázium a obchodní akademii. Následně pracovala jako úřednice na berním úřadě, ale souběžně soukromě studovala zpěv u Josefa Egema na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě, kterou úspěšně absolvovala v roce 1931. Divadelní kariéra V letech 1930-1943 působila Jarmila Kšírová jako operetní sopranistka ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kam ji angažoval tehdejší ředitel Oskar Nedbal. Mezi její významné role patřila titulní postava v operetě Rose Marie od Rudolfa Frimla. V roce 1933 přešla do Velké operety v Praze, kde zpočátku vystupovala jako host. Ke konci třicátých let úspěšně hostovala na zahraničních scénách, včetně Vídně, Berlína, Káhiry a Curychu. Byla vynikající, slavnou a oblíbenou sopránovou zpěvačkou, která se svým pěveckým talentem sklízela úspěchy po celém světě. Filmová kariéra v Československu Jarmila Kšírová se ve filmu objevila poprvé v roce 1935, kdy ji režisér Miroslav Cikán obsadil do role Karly Zemánkové v komedii Barbora řádí. O tři roky později jí Karel Lamač svěřil roli kněžny v klasickém dramatu Lucerna (1938) podle literární předlohy Aloise Jiráska. Následně hrála v Cikánových hudebních komediích Veselá bída (1939) a Štěstí pro dva (1940), kde ztvárnila hlavní role zpěvaček Marji Marjanovské a Soni Jansové. V těchto filmech z uměleckého prostředí mohla uplatnit i své pěvecké schopnosti. Z filmu Veselá bída pochází dodnes známá píseň Láska brány otevírá. Komedie Štěstí pro dva byla jejím posledním českým filmem. Její omezené působení v československé kinematografii bylo dáno tím, že navzdory svému výjimečnému pěveckému talentu nebyla považována za příliš dobrou herečku. Poválečná kariéra v Německu Po druhé světové válce se Jarmila Kšírová usadila ve Východním Německu, kde pokračovala ve své umělecké dráze. V padesátých letech se objevila ve třech východoněmeckých filmech: ztvárnila titulní postavu Rosalindy v operetě Rauschende Melodien (1955), která byla filmovou adaptací operety Johanna Strausse Netopýr, dále hrála krásnou ženu ve snímku Die Schönste (1957) a hraběnku Palmaticu Nowalskou v další zfilmované operetě Mazurka der Liebe (1957), která byla adaptací operety Carla Millöckera Žebravý student. V Německu vystupovala pod jménem Jarmila Kšírová-Dabernig, jelikož se zde provdala za německého občana. Její hlas můžeme dodnes slyšet na CD Giuditta z roku 2003.