Marie Hübnerová

Marie Hübnerová, narozená 12. října 1865 ve Slatině nad Zdobnicí u Rychnova nad Kněžnou, zemřela 5. srpna 1931 v Praze, byla významná česká divadelní herečka a pedagožka. Původním jménem Marie Rufferová, v počátcích své kariéry vystupovala pod pseudonymem Marie Slatinská. Divadelní začátky a cesta k Národnímu divadlu Po otcově smrti byla vychovávána v německém klášteře v Brně, odkud v patnácti letech utekla k divadlu. Svou hereckou dráhu zahájila v roce 1882 u kočovných společností, nejprve u Jana Košnera, později přešla ke společnosti Františka Ludvíka (1887). V sezóně 1891/1892 působila v Národním divadle v Brně. V roce 1893 se provdala za divadelního ředitele Václava Hübnera, s nímž vedla divadelní společnost České lidové divadlo na venkově. Po přestěhování do Prahy v roce 1895 působila ve Švandově divadle a od února 1896 se stala členkou souboru Národního divadla v Praze, kde setrvala až do své smrti. Za svou kariéru v Národním divadle vytvořila přes 370 rolí. Nejvýznamnější divadelní role Marie Hübnerová se zapsala do dějin českého divadla především jako vynikající interpretka charakterních postav a rolí matek. K jejím nejvýznamnějším rolím patřila Marta v Goethově Faustovi, kterou ztvárnila opakovaně (1906, 1910, 1923), Klásková v Jiráskově Lucerně (1905, 1916), paní Dulská v Morálce paní Dulské (1910), Fanka v Čapkově Loupežníkovi (1925), Nána v Čapkově R.U.R. (1921) či chůva Juliina v Shakespearově Romeovi a Julii (1924). Vynikla také jako Marfa Kabanová v Ostrovského Bouři (1919) a v mnoha dalších rolích. Byla výraznou osobností českého divadelního realismu a její herecká technika a scénický přednes byly dokonale vypracované. Filmová kariéra a další umělecké aktivity Přestože byla Marie Hübnerová primárně divadelní herečkou, těsně před smrtí si zahrála ve svém jediném filmu Loupežník (1931) režiséra Josefa Kodíčka, kde ztvárnila roli služky Fanky. Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry Karla Čapka. Slavnostní premiéry filmu, která se konala 27. listopadu 1931, se již nedožila. Kromě divadla a filmu se věnovala také rozhlasovému umění – několikrát usedla za rozhlasový mikrofon, kde namluvila pohádky jako Jak šlo vejce na vandr či Pohádka o Smolíčkovi (obě 1928). Její herecké monology byly vydány na gramofonových deskách. Za první světové války začala s vyprávěním pohádek pro děti, přičemž výtěžky z těchto vystoupení byly určeny na pomoc dětem válečných poškozenců. Pedagogická činnost a odkaz Marie Hübnerová založila uznávanou divadelní školu, kde působila jako významná pedagožka. Z její školy vyšla řada vynikajících hereček, mezi něž patřily Olga Scheinpflugová, Míla Pačová, Jarmila Kronbauerová, Marta Májová, Anna Sedláčková, Marie Bečvářová, Zdeňka Baldová, Eva Vrchlická, Liběna Ostrčilová a mnoho dalších. Jako první herečka obdržela Státní cenu za herectví (1923 a 1930). V Bělehradě jí byl v roce 1931 udělen řád sv. Sávy. Její komediální talent jí vynesl oblibu u lidového publika a přízvisko "Mošna v sukních". Dodnes je považována za jednu z nejlepších a nejslavnějších českých hereček první poloviny 20. století. Marie Hübnerová zemřela 5. srpna 1931 v podolském sanatoriu v Praze a je pochována na Olšanských hřbitovech.