Jaroslav Gleich

Jaroslav Gleich, narozen 19. března 1900 v Hodoníně, zemřel 28. září 1976 v Praze, byl český operní pěvec, herec a dlouholetý sólista Národního divadla v Praze. Vzdělání a začátky kariéry Jaroslav Gleich původně vystudoval farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v letech 1920-1922, kde získal titul PhMr. Po absolutoriu krátce provozoval vlastní lékárnu a v letech 1922-1925 pracoval jako úředník nemocenské pojišťovny. Již od mládí se však amatérsky věnoval zpěvu v pěveckém spolku Zpěv na pražském Smíchově. Svůj pěvecký talent rozvíjel soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry v Praze a u M. Bavagnoliho v Miláně. Láska ke zpěvu nakonec zvítězila nad úřednickým zaměstnáním a Gleich odešel studovat zpěv k E. Fuchsovi a herectví k Ferdinandu Pujmanovi na pražskou Státní konzervatoř (1925-1928). Operní kariéra Ještě během studií na konzervatoři se stal členem opery Národního divadla v Praze, kde působil od 11. září 1927 až do svého odchodu na odpočinek 31. srpna 1962. Jaroslav Gleich byl pěvcem svižného, technicky dobře školeného tenora s lehkým témbrem a výraznými výškami lyrického tenoru. Postupně se přes epizodní úkoly vypracoval až k titulním a náročným rolím. Své široké hlasové rozpětí nejlépe využil v kreacích komických, lyrických, buffových a dramatických. Nejlepší výkony podával pod vedením dirigentů jako byli Václav Talich a Otakar Ostrčil, především v operách Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Richarda Wagnera a Bohuslava Martinů. Ztvárnil také mnoho postav zahraničního repertoáru, například role jako Don José (Carmen), Rytíř Des Grieux (Manon Lescaut), Cavaradossi (Tosca), Alfréd (Traviata), Rudolf (Bohéma), Richard (Maškarní ples), Vévoda mantovský (Rigoletto), Don Carlos (Don Carlos), Max (Čarostřelec) a Lohengrin. Jako první ztvárnil roli Anatola Kuragina v československé premiéře Vojny a míru S. Prokofjeva. Filmová kariéra Do české kinematografie pronikl Jaroslav Gleich pouze nakrátko ve 30. letech, kdy film využil jeho velké popularity u pražského publika. Vzhledem k tomu, že všechny jeho filmové postavy nejen mluvily, ale i zpívaly, mohl se Gleich výrazněji prosadit až po nástupu zvukového filmu. Poprvé se představil v titulní roli v Kodíčkově zpracování dramatu Karla Čapka Loupežník (1931), kde ztvárnil mladého muže pohrdajícího společenskými konvencemi, který vyvolá napětí v rodině despotického profesora. Dále si zopakoval svou divadelní roli Vaška Míchy ve filmu Prodaná nevěsta (1933) režiséra Svatopluka Innemanna. O rok později se objevil jako bankéř Viktor Radota ve Slavínského komedii Pokušení paní Antonie (1934), kde zpíval po boku Lídy Baarové a Antonie Nedošinské. Naposledy se na stříbrném plátně představil jako Švandův přítel zpěvák v Innemannově snímku Švanda dudák (1937). Další umělecké aktivity Kromě operního a filmového působení se Jaroslav Gleich významně uplatnil také v rozhlasovém vysílání, kde účinkoval například v pořadu "Jak jsem prošvih premiéru" (1969). Nahrál také několik gramofonových desek v Berlíně a v Praze pro firmy Odeon, Ultraphon a Esta, kde zazněly árie z oper jako Bohéma, Tosca, Prodaná nevěsta, Zasu a Mercedes. Od roku 1928 vystupoval na mnoha písňových i operních koncertech a účinkoval při provedení stěžejních kantát a oratorií A. Dvořáka, G. F. Händela, J. Haydna, W. A. Mozarta, L. van Beethovena, G. Verdiho a I. Stravinského. Za svou uměleckou práci byl v roce 1966 oceněn titulem Zasloužilý umělec. Jeho vzpomínky "Moje první vystoupení v Národním" (1963) a "Cesta k divadlu" (1964) vyšly v deníku Lidová demokracie.