Olga Šalagová

Oľga Šalagová, narozená 3. června 1944 v Trnavě, slovenská herečka. Ačkoliv se narodila v Trnavě, sama se považuje za rodilou Bratislavčanku. Její herecký talent se projevil již v mládí, kdy během léčebného pobytu organizovala různá představení, zpívala a tančila, což jí vyneslo přezdívku "herečka". Po maturitě byla přijata na konzervatoř a hned napoprvé i na Vysokou školu múzických umění (VŠMU) v Bratislavě, kde studovala v ročníku Mikuláše Huby. Její filmový debut přišel velmi záhy - již v sedmnácti letech, během prvního ročníku studia na VŠMU, ji režisér Štefan Uher obsadil do role emancipované Jany ve filmu The Sun in a Net (Slnko v sieti, 1962). Tento snímek je považován za přelomové dílo slovenské kinematografie a první dílo československé nové vlny. Po úspěchu ve filmu The Sun in a Net následovalo pro Šalagovou několikaleté období zákazu umělecké činnosti. Tento zákaz se začal zmírňovat až po přibližně čtyřech letech, kdy se režiséři začali bouřit proti tomu, že nemohou obsazovat talentovanou herečku. Následně se objevila v řadě významných filmů, mezi něž patří The Miraculous Virgin (Panna zázračnica, 1967), kde ztvárnila dámu v černém, Tango pre medveďa (1967) v roli Anity, The Limping Devil (Kulhavý ďábel, 1968), kde hrála postavu Kateřiny, a Rekviem za rytierov (1970). V průběhu své kariéry Šalagová působila v několika divadelních souborech. V letech 1968-1972 byla členkou Krajového divadla v Nitře a od roku 1972 do roku 1990 členkou Poetického souboru Nové scény v Bratislavě. Na divadelních prknech vytvořila desítky postav dramatického i komediálního charakteru. Její smysl pro komiku se projevil například v rolích jako Mirandolína (1973), Šansoniérka ve Staromódní komedii (1977) či Georgetta ve Škole žen (1981). V dramatickém žánru ztvárnila psychologicky i stylově odlišné postavy složitých ženských hrdinek jako Varvara (Búrka, 1970), Oľga (Eugen Onegin, 1974), Leokadja Begbicková (Muž ako muž, 1975) či Riečanová (Pomocník, 1979). V 70. a 80. letech pokračovala v bohaté filmové a televizní tvorbě. Objevila se v televizním triptychu Adam Šangala (1972) jako grófka Brigita, dále ve filmech Hriech Kataríny Padychovej (1973) jako Dora, Čokoládový hrdina (1975) v roli Luky, Maťo a princezná Uliana (1982) jako Ulianina komorná, Staroružová dráma (1989) jako paní Bartová a mnoha dalších. V 90. letech se Šalagová krátce angažovala i v politice, když v roce 1994 jako nominantka Združenia robotníkov Slovenska zastávala funkci státní tajemnice na ministerstvu kultury. Z této pozice však v roce 1996 odešla, protože nesouhlasila s vedením resortu a s privatizací filmových ateliérů na Kolibě. Téhož roku spoluzaložila občanské sdružení RPUS (Rada profesionálnych umelcov Slovenska). I po odchodu z divadla v roce 1991 se Šalagová nadále věnovala herectví. Jako zpívající herečka si po roce 2000 zahrála například matku představenou v muzikálu Mníšky 2: Milionárky a účinkovala také v muzikálu Hriešny tanec. V roce 2012 obdržela Cenu Literárního fondu za celoživotní dílo v divadelní a rozhlasové oblasti. Oľga Šalagová je vdaná za Milana Dubovského (sňatek 21. května 1966) a má dvě děti. Je známá svým temperamentem, senzualitou a také tím, že otevřeně vyjadřuje své názory na kulturní dění na Slovensku. Její životní krédo zní: "Vždy s úsměvem - žij a nechej žít!"