Petr Lotar

Petr Lotar, vlastním jménem Lothar Chitz, narozen 12. února 1910 v Praze, zemřel 12. července 1986 v Ennetbadenu ve Švýcarsku, byl český herec, překladatel, dramatik, spisovatel, publicista, hlasatel a divadelní režisér. Vzdělání a divadelní začátky Narodil se v Praze v německé židovské rodině. Po maturitě na Československé obchodní akademii v Resslově ulici v roce 1928 studoval v letech 1928–1930 na prestižní Reinhardtově dramatické akademii v Berlíně. Jeho profesionální divadelní kariéra začala v roce 1930, kdy získal angažmá u významného režiséra Erwina Piscatora v Berlíně. V letech 1931–1932 působil jako člen městských divadel ve Vratislavi. V roce 1933 hostoval v pražském Národním divadle a téhož roku přijal pozvání režiséra Jana Bora do pražského Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1939. Filmová kariéra Petr Lotar se ve filmovém průmyslu prosadil koncem 30. let, kdy ztvárnil několik menších, ale výrazných rolí v českých filmech. V roce 1937 se objevil ve filmu Kvočna režiséra Huga Haase, kde hrál spisovatele Jana Průšu, druhého muže postavy Olgy. Tento film, v němž excelovala Růžena Nasková v titulní roli, patřil k významným komediím své doby a vynikal otevřeností v tématech vztahů a partnerství. V roce 1938 se Lotar objevil ve dvou významných snímcích – v detektivním filmu Krok do tmy, kde hrál po boku Adiny Mandlové a Rolfa Wanky, a v historické komedii Cech panen kutnohorských režiséra Otakara Vávry, kde ztvárnil roli konšela Labušky, přísedícího u soudu. Tento výpravný film s Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli patřil k nejnákladnějším produkcím své doby a získal mezinárodní uznání včetně ocenění na filmovém festivalu v Benátkách. Lotar byl také obsazen do anglicky uváděného filmu The Merry Wives (Veselé paničky), který patří k jeho nejznámějším filmovým počinům. Emigrace a pozdější kariéra V roce 1939, před nastupujícím fašismem, emigroval Petr Lotar do Švýcarska, kde přijal angažmá v Městském divadle v Basileji. V letech 1939–1945 působil jako herec a režisér Spojených městských divadel v Solothurnu a Bielu. Ve Švýcarsku aktivně propagoval českou kulturu a uváděl díla českých dramatiků jako Karel Čapek, František Langer či Olga Scheinpflugová. Své články o české kultuře podepisoval pseudonymem "Jan Ohneland". V roce 1943 uvedl v Londýně hru "Pravda vítězí" o tragédii Československa. V letech 1946 až 1949 pracoval jako šéflektor a dramaturg v Reiss-Bühnenverlag v Basileji, kde objevil a podporoval rané hry Fritze Hochwäldera, Friedricha Dürrenmatta a Maxe Frische. V roce 1947 byl jeho umělecký pseudonym Peter Lotar úředně uznán a v roce 1949 získal švýcarské občanství v Solothurnu. Literární tvorba a odkaz Od roku 1950 se věnoval výhradně literární tvorbě. Napsal mnoho rozhlasových her, divadelních her a románů, stejně jako kulturně-historická a filozofická díla. K jeho významným dílům patří kniha a hra "O smyslu života" (1951), kterou napsal společně s Albertem Schweitzerem, drama "Obraz člověka" (1954) a drama "Smrt prezidenta" (1966), které bylo oceněno cenou Schillerovy nadace. Jeho romány "Eine Krähe war mit mir" (1978, česky "...domov můj", 1981) a "Das Land, das ich dir zeige" (1985, česky "Země, kterou ukáži tobě", 1989) jsou silně autobiografické a zachycují zánik německo-česko-židovské kulturní sféry po nástupu nacismu v Praze. Petr Lotar zemřel 12. července 1986 v Ennetbadenu ve Švýcarsku na následky dopravní nehody. Jeho literární pozůstalost je uložena ve Švýcarském literárním archivu v Bernu.