6.7

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Jenny Orléans (19. ledna 1932, Paříž, Francie – 12. dubna 2008, Paříž, Francie) byla francouzská herečka, která se prosadila především v 60. a 70. letech 20. století. Herecká kariéra Jenny Orléans zahájila svou hereckou dráhu v divadelním prostředí. V 50. letech působila v několika pařížských divadlech, kde se objevila v inscenacích jako La Matinée d'un homme de lettres (1954) v Théâtre de la Huchette, Les Amants puérils (1956) v Théâtre des Noctambules nebo L'Etouffe-Chrétien (1960) v Théâtre de la Renaissance. Její divadelní zkušenosti jí poskytly solidní základ pro pozdější filmovou kariéru. Filmová tvorba Ve filmovém světě se Jenny Orléans nejvýrazněji zapsala třemi významnými rolemi. V roce 1964 ztvárnila postavu La Castafiore ve francouzsko-španělském dobrodružném filmu Tintin and the Blue Oranges (Tintin et les Oranges bleues) režiséra Philippa Condroyera. Tento snímek, natočený podle populární komiksové série Tintinova dobrodružství belgického autora Hergého, vypráví příběh o modrých pomerančích, které mohou růst v pouštních podmínkách a potenciálně řešit problém světového hladu. Film byl druhým hraným snímkem s postavou Tintina a přestože nedosáhl takového úspěchu jako jeho předchůdce, stal se součástí filmové historie. V roce 1965 se Jenny Orléans objevila v kriminálním thrilleru The Sleeping Car Murder (Compartiment tueurs) jako sestra postavy René Cabourga, kterého ztvárnil Michel Piccoli. Tento film byl režijním debutem později slavného režiséra Costa-Gavrase a vynikal hvězdným obsazením včetně Yvese Montanda, Simone Signoretové a Jean-Louise Trintignanta. Černobílý snímek, natočený podle románu Sébastiena Japrisota, vypráví o sérii vražd spojených s cestujícími z nočního vlaku z Marseille do Paříže a dodnes je ceněn pro svou stylovou režii a napínavou atmosféru. V roce 1972 se Jenny Orléans představila v televizním seriálu Pot-Bouille, adaptaci stejnojmenného románu Émila Zoly. V tomto seriálu ztvárnila postavu Rose. Příběh sleduje mladého ambiciózního provinčního muže Octava Moureta, který přijíždí do Paříže s nadějí na úspěch. Seriál je sociální satirou odhalující pokrytectví a intriky v měšťanském prostředí Paříže 19. století. Odkaz Jenny Orléans, ačkoliv nebyla hvězdou první velikosti, zanechala svůj otisk ve francouzské kinematografii spoluprací s významnými režiséry a hereckými osobnostmi své doby. Její herecká kariéra zahrnovala jak divadelní, tak filmovou a televizní tvorbu, přičemž se podílela na několika dnes již klasických dílech francouzské kinematografie. Jenny Orléans zemřela 12. dubna 2008 v Paříži ve věku 76 let.


Jenny Orléans: Filmy a pořady 24

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.