63%
Holky z porcelánu
- Komedie
Jelena Šebestová-Juklová, herečka, narozena 6. listopadu 1950 v Praze, Československo. Pochází z Prahy, kde také vyrůstala a po maturitě se přihlásila na DAMU. Studium však nedokončila a ze školy odešla ve druhém ročníku. V roce 1972 nastoupila do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde působila až do roku 1995. Ústecké Činoherní studio, ačkoliv bylo scénou oblastního významu, přilákalo během let řadu významných hereckých osobností. Jelena Šebestová zde za více než dvacet let našla bohaté uplatnění především v dílech současných českých autorů. Hrála v inscenacích jako Lidé obtížní, Diogenes cynik, Profesionální žena, Jakub fatalista či Vášeň jako led. Výrazně zazářila například ve hře Edessa od Ivana Rajmonta.
V polovině devadesátých let Šebestová opustila Ústí nad Labem a s některými dalšími kolegy přešla do pražského divadla Rokoko, kde působí od roku 1995. V divadle Rokoko ji bylo možné vidět v hrách jako Tramvaj do stanice Touha, Don Juan nebo Rychlé šípy. Významnou, byť kritikou ne příliš dobře přijatou roli ztvárnila v úspěšném představení Smrt obchodního cestujícího. Když v prostorách divadla Rokoko začal působit Divadelní spolek Kašpar, Jelena Juklová se stala jednou z osobností střední generace, které tato alternativní scéna potřebovala. Hrála například ve hrách Náměstíčko, Miláček boží nebo Krysař.
Filmová kariéra
Před filmovou kamerou stála Šebestová poprvé jako sedmnáctiletá v nevelké roli příběhu ze života současné mládeže Malé letní blues (1967). Jednalo se o její filmový debut. Tento prázdninový příběh o citovém dozrávání patnáctileté dívky natočil režisér Jiří Hanibal podle scénáře Oty Hofmana. Oba tvůrci spojují dlouholeté zkušenosti s tvorbou pro děti a mládež a adaptaci dívčího románku Václava Čtvrtka pojali jako poetický film.
Více příležitostí jí přinesla až následující dekáda, kdy byla několikrát obsazena do typově podobných postav hezkých dívek s veselou náturou. Jako takovou si ji nejlépe můžeme pamatovat v dodnes oblíbené komedii Holky z porcelánu (1974), kde hrála svobodnou matku Jířu. Holky z porcelánu je československá filmová komedie režiséra Juraje Herze z roku 1974. Snímek vznikl podle scénáře Jaromíry Kolárové podle její knihy Inventura u Světlušek. Jedná se o příběh skupiny dívek s energickou vedoucí, které pracují ve skladu porcelánu a prožívají různé pracovní problémy i tragikomické lásky. V tomto filmu hraje Jelena Šebestová postavu svobodné matky Jířy, která má problémy s hlídáním své dcerky.
V režii Juraje Herze se pak objevila i v jeho dalším filmu Holka na zabití (1975). Po výrazně stylizovaných snímcích ze šedesátých let režisér Juraj Herz realizoval v cenzorsky omezeném, normalizačním tvůrčím prostředí několik civilně pojatých snímků ze současnosti. Holky z porcelánu (1974), Holka na zabití (1975), Den pro mou lásku (1976) a Křehké vztahy (1979) ovšem v režisérově filmografii nepředstavují žádný dramatický posun kvality. Žánrový kriminální příběh Holka na zabití dokázal vytěžit maximum i z omezeného rozpočtu díky způsobu, jakým Herz s kameramanem Andrejem Barlou využili krkonošských exteriérů.
V roce 1977 se objevila ve filmu Talíře nad Velkým Malíkovem v roli Maryny. Tento film je jedním z mnoha českých sci-fi filmů, které se k vyjádření myšlenky obejdou bez velkých efektů a počítačových kouzel. Cestář (V. Brodský) trvale žije budoucností a odmítá všednosti běžného dne. Mezigalaktické výpravě se porouchá chronometr a vyšle humanoida (L. Sobota) k průzkumu planety za účelem nalezení schopného člověka k opravě přístroje.
V roce 1978 ztvárnila roli sekretářky Lenky ve filmu Píseň o stromu a růži. Družba mezi Československem a Sovětským svazem se metaforicky realizovala v ideologicky zabarveném milostném dramatu sovětského inženýra Vladimira Kuzněcova, který přijíždí do Prahy poradit kolegům s budováním tunelů metra. Před třiceti lety ovšem dnešní špičkový odborník město navštívil jako příslušník Rudé armády. Byl těžce raněn při osvobozování Prahy a prožil zde vášnivé milostné vzplanutí k učitelce Věře. Průvodkyni po místech plných vzpomínek dělá sympatickému Rusovi sekretářka z Metrostavu Lenka… Hlavní roli ve filmu Ladislava Rychmana z roku 1978 ztvárnil oblíbený sovětský herec Vjačeslav Tichonov. Lenku si zahrála Jelena Šebestová a v retrospektivách se partu Kuzněcovovy lásky ujala Jaroslava Schallerová.
Točila také na Slovensku, kde se v roce 1979 objevila ve filmu Hra na telo v roli Albíny. Tento film vypráví příběh muže, který prožívá hlubokou vnitřní krizi. Mladý hokejista Peter utrpí při jednom zápase těžký úraz a ocitá se v nejistotě. Přijímá úlohu slepce a vrací se do běžného života.
V roce 1980 hrála roli Renaty ve filmu Koncert. Jeden z významných představitelů československé nové vlny, režisér Jan Schmidt, natočil v sedmdesátých letech především populární trilogii inspirovanou „pravěkými" knížkami Eduarda Štorcha. V kriminálním dramatu z roku 1980 ovšem líčí příběh dvou uprchlých vězňů, kteří se před spravedlností pokoušejí skrýt mezi diváky rockového koncertu. Cestou k hranicím s Německem, jež hodlají ilegálně překročit, se zločinci neštítí spáchat vraždu. Spíš než výchozí kriminální příběh zaujme snaha postihnout atmosféru rané české rockové scény. „Podezřelost" rockového koncertu jako prostředí přitahujícího kriminální živly vyvažuje Schmidtova snaha o autentičnost, jíž napomáhá především angažmá skutečné zpěvačky – Petry Janů. Jelena Šebestová zde hraje mladičkou Renatu, která miluje populární hudbu. Před koncertem se seznámí s kytaristou Romanem, kterému se při jedné skladbě pokazí kytara a musí odejít.
Po dlouhých letech se pak objevila v bezejmenné roli Svěrákova filmu Vratné lahve (2007). Mnoho příležitostí nedostala Jelena Juklová ani v televizi, objevila se například v americkém televizním filmu Deník Anne Frankové (2001).
Osobní život
Jelena Šebestová, dnes více známá pod vyvdaným jménem Juklová, pochází z Prahy, kde také vyrůstala. Narodila se 6. listopadu 1950 v Praze, Československu (nyní Česká republika). Je známá díky filmům Talíře nad Velkým Malíkovem (1977), Holky z porcelánu (1975) a Malé letní blues (1968). V nedávných letech jsme ji mohli slyšet v několika rozhlasových hrách natočených pro Český rozhlas.
