Radúz Činčera

Radúz Činčera (17. června 1923, Brno – 28. ledna 1999, Praha) byl český režisér, scenárista a průkopník interaktivních filmových projektů. Již jako středoškolský student projevoval aktivní občanský postoj, za což byl v roce 1939 vězněn kvůli vydávání nelegálního časopisu. Po válce vystudoval divadelní vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, studium dokončil v roce 1952. Ještě během studií pracoval jako scénograf v Beskydském divadle v Hranicích na Moravě a od roku 1948 působil v Městských divadlech pražských. Počátky filmové kariéry Svou filmovou dráhu zahájil v roce 1952, kdy nastoupil jako dramaturg do Štúdia vedeckých a náučných filmov v Bratislavě. Zde v roce 1956 realizoval svůj první dokumentární film Prečo kvitnú. Téhož roku přešel do Krátkého filmu Praha, kde strávil nejplodnější období své kariéry. Činčerova dokumentární tvorba se vyznačovala důrazem na estetickou stránku, žánrovou nejednoznačností a poetizací námětů. Mezi jeho významné rané dokumenty patří středometrážní film Romeo a Julie '63 (1964), za který získal několik ocenění doma i v zahraničí, a dokument o Divadle Na zábradlí s názvem Mlha (1966), který byl později z politických důvodů stažen z distribuce. Činčera ve svých dokumentech často využíval hrané epizody, archivní záběry i princip skryté kamery k přirozenému zachycení dialogů a chování, zejména u dětí. Kinoautomat a světový úspěch Zlomovým momentem v Činčerově kariéře se stal projekt Kinoautomat: Člověk a jeho dům, který byl představen na světové výstavě Expo '67 v kanadském Montrealu. Šlo o první interaktivní film na světě, který umožňoval divákům v devíti klíčových momentech hlasovat o dalším vývoji děje. Scénář k filmu napsal Pavel Juráček a režie hraných scén se ujali Ján Roháč a Vladimír Svitáček. Činčera byl zodpovědný především za technickou stránku projektu. Kinoautomat se stal senzací výstavy a vzbudil zájem hollywoodských studií jako Paramount Pictures a Universal Studios. V letech 1971-1972 byl Kinoautomat uváděn v pražském kině Světozor, kde byly u sedadel instalovány zelené a červené hlasovací tlačítka. V roce 1972 byl však projekt označen za ideologicky nepřípustný a zakázán komunistickým režimem. Mezinárodní projekty a pozdější tvorba Po roce 1968 byly Činčerovi v Československu omezeny tvůrčí možnosti, proto se soustředil na speciální formy audiovizuálních programů pro různé světové výstavy. Pro výstavu Man and His World v Montrealu v roce 1971 vytvořil The Sound Game Show. Následovaly projekty jako Bláznivá cesta (1981) pro výstavy v Montrealu a japonském Kobe. Na světové výstavě ve Vancouveru v roce 1986 představil programy Actorscope a Selectorama a pro japonský pavilon na Světové výstavě v Ósace v roce 1990 vytvořil na bázi dějového bludiště program Cinelabyrinth. V druhé polovině 80. let měla v Kanadě velký úspěch jeho multimediální inscenace rockové opery The Scroll. K filmové tvorbě se Činčera vrátil až po roce 1989, kdy natočil například televizní seriál Hudební laboratoř (1994) nebo dokumentární film Moravský Řek (1994). Radúz Činčera za svůj život vytvořil přibližně 60 krátkých, středometrážních a dlouhometrážních dokumentárních filmů. Přestože jeho jméno je dnes v České republice neprávem opomíjeno, ve světě je uznáván jako průkopník interaktivních filmových formátů a multimediálních projektů. Jeho přístup k dokumentární tvorbě výstižně charakterizuje jeho vlastní výrok: "Být dokumentaristou není povolání, ale způsob vidění světa."