Jiří Janoušek

Jiří Janoušek (* 4. listopadu 1943, Praha) je český publicista, scenárista, režisér a příležitostný herec. Narodil se v Praze v rodině fakturačního úředníka a dcery generálního ředitele Fantových závodů (dnešní Paramo Pardubice). Vzdělání a počátky kariéry Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze 5 v roce 1960 nebyl přijat na lékařskou fakultu UK a rok pracoval jako pomocný dělník u Armabetonu. V roce 1961 začal studovat na Institutu tělesné výchovy a sportu, ale studium nedokončil, protože v roce 1963 přestoupil na FAMU, kde vystudoval obor filmové historie, teorie a kritiky. V letech 1968-1969 absolvoval stipendijní pobyt v Paříži, kde psal diplomovou práci o psychologických aspektech hrůzostrašného žánru ve filmu a současně studoval na Institutu politických věd. Studia na FAMU dokončil v roce 1969 diplomovou prací "Ke vzniku, vývoji a funkci hrůzostrašného žánru ve filmu". Filmová a televizní tvorba Jako herec se Jiří Janoušek objevil ve filmu Každý mladý muž (1966) režiséra Pavla Juráčka, kde si zahrál po boku Pavla Landovského, Ivana Vyskočila, Hany Růžičkové, Otty Šimánka, Heleny Růžičkové, Václava Havla a dalších. Mezi jeho další herecké počiny patří účast ve filmu Já se vrátím (1977). Tento televizní film byl natočen podle zápisků MUDr. Viléma Frenzla, které Janoušek zpracoval. Významným dílem v jeho filmografii je celovečerní dokumentární film Karel Gott (1988), na kterém se podílel jako scenárista a režisér ve spolupráci s kameramanem Janem Malířem a střihačem Aloisem Fišárkem. Je také autorem scénářů a režisérem dokumentárních filmů Neděle v Mexiko City, Mexický malíř Ortíz, Monte Alban, V Krajině Aztéků, Venezuela a Černé Eldorádo, které vznikly v produkci Krátkého filmu Praha v letech 1981-1982. Publicistická činnost V 60. letech působil Janoušek jako filmový publicista, esejista a kritik, přičemž zvláštní pozornost věnoval zejména problematice tzv. nové vlny československého filmu. Filmové články a kritiky začal publikovat v roce 1963. O rok později vydal v nakladatelství Orbis sborník "3 ½" o tvůrcích nové vlny českého filmu (Miloš Forman, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Pavel Juráček), na který navázal v roce 1968 sborníkem "3 ½ podruhé" (Evald Schorm, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Vachek). V letech 1966-1982 působil (s výjimkou studií v Paříži, vojenské služby a stáže na novinářské fakultě v Moskvě) v týdeníku Mladý svět. Později se tematický záběr jeho publicistiky rozšířil a charakterizují ji především žánr rozhovorů s populárními domácími i zahraničními osobnostmi z nejrůznějších oborů a cestopisná reportáž. V rozhovorech, nejúspěšněji vedených s herci, zpěváky a sportovci (zvláště tenisty), zajímaly Janouška více než momentální situace zpovídaného otázky, čím je daná osobnost dlouhodobě určována a v čem spočívá jádro její mentality, životního i profesionálního názoru. Mezi jeho významné publikace patří kniha "Hvězdy z masa a kostí" (1979), která obsahuje výběr portrétních rozhovorů s českými i zahraničními osobnostmi kultury, sportu a vědy. Další profesní aktivity Jiří Janoušek je také autorem dokumentárního filmu "Ivan Lendl" (1990), který zachycuje cestu na tenisový vrchol ostravského rodáka, kterého Janoušek provázel několik let na největších světových turnajích i při utkáních Davisova poháru. V roce 2009 vydal knihu "Sázka na arénu" o pohnuté historii výstavby pražské multiarény. Připravil také knižní výběry a literární zpracování televizních rozhovorů Marka Ebena "Na plovárně" (2003), "Na plovárně 2" (2005), "Na plovárně 3" (2007) a "Na plovárně s Markem Ebenem" (2012). Pro vydavatelství Supraphon editorsky připravil LP desky "To byl Jiří Grossmann" (1974) a "Zavěste, prosím, volá Semafor" (1975). V současnosti působí Jiří Janoušek jako manažer reklamních agentur, jejichž asociaci vede. Jeho publikační činnost zahrnuje přes 700 000 prodaných výtisků knih, což z něj činí jednoho z úspěšných českých publicistů.