Marie Rintová

Marie Rintová, vlastním jménem Anna Sophie Ondráková, známá jako Anny Ondra, se narodila 15. května 1902 v Tarnově v Haliči (dnešní Polsko) do rodiny rakousko-uherského důstojníka. Byla českou herečkou a významnou osobností světového filmu v období první republiky. Dětství a začátky kariéry Jako dcera c. a k. důstojníka Bohumíra Ondráka a jeho manželky Anny, rozené Mračkové, strávila dětství na různých místech rakousko-uherské monarchie, včetně chorvatské Puly. Díky častému stěhování ovládala několik jazyků - mluvila německy, francouzsky a anglicky. Po první světové válce se rodina usadila v Praze, kde Anna navštěvovala klášterní školu voršilek a chodila do hodin baletu. Již v 15 letech se dostala do sboru Švandova divadla, kde si jí všiml manžel herečky Antonie Nedošínské a doporučil ji k filmu. Její filmový debut přišel v roce 1919 ve snímku Dáma s malou nožkou, kde ztvárnila dívku z lavičky. Rodiče zpočátku její herecké ambice neschvalovali a otec si přál, aby se stala poštovní úřednicí. Filmová kariéra Anny Ondráková se rychle stala hvězdou němého filmu a jednou z nejvýznamnějších osobností meziválečné české kinematografie. Společně s režisérem Karlem Lamačem, scenáristou Václavem Wassermanem a kameramanem Otto Hellerem tvořili tzv. silnou čtyřku české kinematografie. V letech 1921 a 1922 pracovala ve Vídni, poté se vrátila do Československa. Svou zahraniční filmovou kariéru začala u rakouské společnosti Sascha-Film hraběte Saši Kolowrata, kde točila úspěšné situační komedie. Díky svému komediálnímu a pohybovému talentu si vysloužila přezdívky jako "Ženský Frigo" či "Žena-gag". Od roku 1919 do roku 1931 natočila neuvěřitelných 46 filmů, němých i zvukových. Mezinárodní úspěch Koncem dvacátých let se Anny Ondráková prosadila i v zahraničí. V prosinci 1927 podepsala smlouvu s britskou společností First National. Významným milníkem v její kariéře byla spolupráce s Alfredem Hitchcockem, který ji obsadil do dramatu ...a neuveď nás v pokušení (1928) a do prvního britského zvukového filmu Její zpověď (1929). Stala se tak první českou herečkou, která dosáhla mezinárodního věhlasu. Její filmografie čítá přes devadesát filmových rolí. Naposledy česky hrála jako partnerka Oldřicha Nového a Adiny Mandlové ve veselohře Důvod k rozvodu (1937). Osobní život a pozdější léta V roce 1930 se Anny Ondráková poprvé setkala s německým boxerem Maxem Schmelingem, pozdějším mistrem světa v těžké váze. V roce 1933 se za něj provdala a přestěhovala se natrvalo do Německa. Po druhé světové válce byl na herečku v Československu vydán zatykač pro údajnou kolaboraci, takže se do vlasti nemohla vrátit. Manželé Schmelingovi přišli o majetek a v roce 1949 se přestěhovali do Hollenstedtu nedaleko Hamburku, kde začali podnikat na svých pozemcích a měli farmu na chov norků. Max Schmeling se později stal manažerem ve společnosti Coca-Cola. Svůj poslední film natočila Anny v roce 1957. Manželství Anny a Maxe vydrželo 54 let až do její smrti. Zemřela 28. února 1987 v Hollenstedtu, kde je také pohřbena. Dědictví po Anny Ondrákové a Maxu Schmelingovi je určeno nadaci nesoucí jméno Maxe Schmelinga a část odkázali také pro Dětské vesničky SOS.