Maire O'Neill

Maire O'Neill (11. ledna 1886 – 2. listopadu 1952) byla irská herečka divadla a filmu, narozená v Dublinu jako Mary Agnes Allgood. Proslavila se především jako první představitelka hlavní role Pegeen Mike Flaherty v kontroverzní mistrovské hře Johna Millingtona Synge The Playboy of the Western World (1907). Rané období a divadelní začátky Maire O'Neill se narodila jako jedno z osmi dětí sazeče George Allgooda a leštičky nábytku Margaret Allgoodové (rozené Haroldové). Vyrůstala v prostředí nábožensky rozděleném – otec byl přísný protestant odmítající veškerou hudbu, tanec a zábavu, zatímco matka byla oddanou katoličkou. Po otcově smrti v roce 1896 byla umístěna do sirotčince a později se vyučila švadlenou. Její umělecká dráha začala kolem roku 1903, kdy se spolu se svou sestrou Sarou Allgood připojila k dramatickým kurzům organizace Inghinidhe na hÉireann (Dcery Irska), kterou založila Maud Gonne. Jejich učitel herectví Willie Fay je přivedl do Národní divadelní společnosti, později známé jako Abbey Theatre. Kariéra v Abbey Theatre Aby se odlišila od své slavné sestry, přijala umělecké jméno Maire O'Neill. Na jevišti debutovala v únoru 1905 v epizodní roli ve Syngeově hře The Well of the Saints. V Abbey Theatre působila v letech 1906 až 1918 a vystupovala v mnoha inscenacích. Její talent a krása brzy upoutaly pozornost dramatika Johna Millingtona Synge, který pro ni napsal dvě ze svých nejvýznamnějších her: The Playboy of the Western World a Deirdre of the Sorrows. Jejich vztah byl považován za skandální, protože překračoval tehdejší třídní bariéry. Přestože se v roce 1906 zasnoubili, Synge zemřel v březnu 1909 na rakovinu, aniž by se stačili vzít. V roce 1914 debutovala v Americe v newyorském Hudson Theatre ve hře General John Regan. Filmová kariéra Pod svým uměleckým jménem Maire O'Neill se objevila ve filmech od roku 1930 do roku 1953. Její filmová kariéra začala významnou rolí paní Maisie Madigan v Hitchcockově filmové adaptaci hry Seána O'Caseyho Juno and the Paycock (1930). Mezi její další filmy patří Irish Hearts (1934), Peg of Old Drury (1935), Come Out of the Pantry (1935), Fame (1936), Farewell Again (1937), St Martin's Lane (1938), My Irish Molly (1938), Love on the Dole (1941), A Christmas Carol (1951) a The Fugitive (1939). Hrála také menší roli ve filmu Riders to the Sea (1935), kde hlavní roli ztvárnila její sestra Sara. Osobní život V červnu 1911 se provdala za G. H. Maira, divadelního kritika Manchester Guardian, s nímž měla dvě děti. Po jeho náhlé smrti v lednu 1926 se o šest měsíců později provdala za herce Arthura Sinclaira, se kterým hrála v londýnské produkci hry Juno and the Paycock. Toto manželství však nebylo šťastné a skončilo rozvodem. Její život byl poznamenán řadou tragédií – kromě ztráty snoubence Synge ji hluboce zasáhla smrt bratra Franka během první světové války v roce 1915, úmrtí manžela Sinclaira po 15 letech manželství a smrt syna při letecké havárii v roce 1942. Se svou sestrou Sarou, která zemřela dva roky před ní, se v pozdějších letech odcizily. Umělecký odkaz a závěr života Maire O'Neill byla W. B. Yeatsem ve své Nobelovské přednášce z roku 1923 oceněna jako "herečka génia". Byla popisována jako "sofistikovaná, lyrická a jemná" a její krása byla proslulá. Elizabeth Coxhead ji charakterizovala jako ženu s "kombinací panenské irské nevinnosti a silné přitažlivosti, tak dobře vypočítané, aby přiváděla muže k šílenství". Přestože v posledních dvaceti letech svého života bojovala s alkoholismem, pokračovala v herectví až do konce. Zemřela 2. listopadu 1952 ve věku 66 let v nemocnici Park Prewett v Basingstoke v Anglii na následky těžkých popálenin, které utrpěla při požáru ve svém londýnském domě. Její jedinečný životní příběh se stal inspirací pro román Ghost Light (2010) od Josepha O'Connora.