?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Jindra Reháková (rozená Šolcová), 24. 7. 1931, Vlašim, Československo – 13. 8. 2020, Praha, Česká republika, byla česká herečka, která se proslavila především svou divadelní tvorbou, ale zanechala stopu i v české kinematografii. Divadelní začátky a kariéra S herectvím začínala v sezoně 1948/49 v Městském oblastním divadle Tábor. Následující dvě sezony působila v Slováckém divadle Uherské Hradiště a v letech 1951-1960 byla členkou souboru české scény Těšínského divadla Český Těšín. Poté působila krátce v Divadle Vítězslava Nezvala Karlovy Vary. V roce 1963 se stala členkou souboru Východočeského divadla Pardubice, kde působila až do roku 1976 a ztvárnila zde řadu větších i menších rolí. Od roku 1977 až do jeho uzavření v roce 1990 hrála v pražském Divadle E. F. Buriana (dnes Divadlo Archa), kde ztvárnila například Charlotu ve Višňovém sadu režiséra Jana Kačera (premiéra 19. 11. 1980). Její poslední rolí byla Terasina v Manželství po italsku Eduarda de Filippo v režii Jaromíra Pleskota (premiéra 10. 5. 1990). Filmová tvorba Ve filmu či televizi vystupovala jen výjimečně. Nejznámější snímek, ve kterém hrála, je film Antonína Kachlíka Já truchlivý bůh (1969) podle povídky Milana Kundery, kde ztvárnila roli Apostolkovy ženy Certikidisové. Tento černobílý film patří k významným dílům české kinematografie 60. let. Hlavním hrdinou ironického, komorně laděného příběhu neopětované a beznadějné lásky je muž středních let Adolf, vyprávějící o největším neúspěchu svého života. Zamiloval se do devatenáctileté studentky operního zpěvu, avšak ta má oči jen pro takové muže, kteří mají svá pevná místa v uměleckých kruzích. Zhrzený milovník vymyslí neblahý žert: vnutí ji do postele svého řeckého kamaráda, dělníka Apostolka, kterého vydává za dirigenta aténské opery. Vedle představitelů hlavních mužských rolí Miloše Kopeckého a Pavla Landovského ve filmu zazářila i představitelka paní Štenclové Jiřina Jirásková. Film Já, truchlivý bůh později skončil v trezoru. Osobní život a odkaz Jindra Reháková patřila k výrazným divadelním herečkám své generace, která se věnovala především divadelnímu herectví. Přestože její filmografie není rozsáhlá, její role v kultovním snímku Já truchlivý bůh zůstává trvalou součástí české kinematografie. Ve věku nedožitých 90 let zemřela 13. 8. 2020. Jindra Reháková (rozená Šolcová) se narodila 24. 7. 1931 a v letech 1948 až 1960 ztvárnila řadu rolí v Městském oblastním divadle Tábor, ve Slováckém divadle a Těšínském divadle. Její herecká kariéra trvala více než čtyři desetiletí a zahrnovala působení v několika významných českých divadlech.


Jindra Reháková: Filmy a pořady 2

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.