Saša Razov

Saša Razov, narozen 14. února 1893 v Kojetíně, zemřel 23. května 1956 v Mostě, byl český herec, kabaretiér, dramatik, písničkář, textař, překladatel, scenárista, loutkoherec a konferenciér. Umělecké začátky a divadelní kariéra Narodil se jako Ladislav Kožušníček a po studiu na vyšší průmyslové škole pracoval krátce jako technický úředník ve strojírenství. Touha po umělecké dráze ho však přivedla do pražského kabaretu U Labutě (1912-1914). Po narukování do první světové války (1914-1918) se po jejím skončení vrátil k umělecké činnosti a v letech 1918-1930 působil v brněnské Červené sedmě, pražském kabaretu Lucerna Karla Hašlera, Divadle Rokoko a Komedii. V období 1930-1945 se uplatnil v Českém divadle v Olomouci, prostějovském kabaretu Nebojsa a v Praze v Červeném esu (1932-1933) a ve Švandově divadle, kde často vystupoval jako konferenciér. Po druhé světové válce se stal loutkohercem v českobudějovickém Jihočeském divadle (1945-1946) a následně až do odchodu na odpočinek působil v Městském divadle v Mostě (1946-1954), hostoval také v teplickém Krušnohorském loutkovém divadle. Filmová kariéra Saša Razov debutoval ještě v éře němého filmu, kdy se objevil v nedochovaném snímku Emana Fialy Proč se nesměješ (1922) a v roli přítele velkostatkáře v Písni života / Poslední písni (1924) režiséra M. J. Krňanského. S nástupem zvukového filmu v 30. letech se začal objevovat v řadě českých filmů, většinou v menších rolích. Hrál například drába v Innemannových Psohlavcích (1931), důstojníka Razova ve snímku Miláček pluku (1931), sazeče Kastránka v dramatu Karel Havlíček Borovský (1931), detektiva v komedii Tisíc za jednu noc (1932), policistu ve Fričově Sestře Angelice (1932) a mnoho dalších epizodních rolí. V letech 1933-1935 pokračoval v herecké kariéře jako detektiv ve filmu Štvaní lidé / Zatykač Z-48 (1933), žurnalista v komedii S vyloučením veřejnosti (1933), listonoš v operetě U svatého Antoníčka (1933), dirigent orchestru ve slavné Řece (1933) Josefa Rovenského, mistr šermu ve filmu Jsem děvče s čertem v těle (1933) a reportér v komedii Hrdina jedné noci (1935). Jeho poslední filmovou rolí byl rakouský vojín ve Svitákově životopisném dramatu Milan Rastislav Štefánik (1935). Scenáristická a textařská činnost Kromě herectví se Saša Razov významně uplatnil jako scenárista a textař. Byl spoluautorem scénářů k filmům Život vojenský – život veselý (1934), Hrdina jedné noci (1935) a Srdce v celofánu (1939). Pro film To byl český muzikant (1940), který patřil k nejúspěšnějším českým filmům své doby a vyprávěl příběh hudebního skladatele a kapelníka Františka Kmocha, napsal námět. Jako textař se podílel na řadě filmových písní, například pro snímky Právo na hřích, Řeka, Okénko, Madla z cihelny, Její lékař a další. Z jeho písňových textů jsou známé například "Ta naše česká víska", "Jablíčko lásky", "Vína číš", "Silnice šedivá" nebo "Máš-li vermut, tak se nermuť". Další umělecká činnost Saša Razov spolupracoval s rozhlasem a pro česká divadla překládal operetní libreta, veselohry a operety, které následně upravoval. K jeho překladům a úpravám patří například "Žebravý student", "Giroflé – Giroflá", "Veselá vdova", "Ples v hotelu Savoy" a "Drahý Karle, kampak dneska po divadle". Jeho úpravy a překlady se na českých jevištích hrají dodnes. Osobní život Jeho dcerou byla herečka Regina Razovová (narozena 1945), která se později provdala za divadelního dramaturga Vlastimila Nováka. Podle vzpomínek Saši Razova vznikla po jeho smrti činoherní hra "Poslední šantán" (1995).