Vladimír Lakota

Vladimír Lakota, narozen 12. března 1930, byl československý herec, který se objevoval především v menších a epizodních rolích v československé kinematografii 50. let 20. století. Jedním z filmů, ve kterém se Vladimír Lakota objevil, byl historický protiválečný snímek Ztracenci (1956) režiséra Miloše Makovce. Tento film, natočený podle adaptace stejnojmenné povídky Aloise Jiráska, vypráví příběh tří vojáků rakouské armády během prusko-rakouské války v 18. století. Ačkoliv Lakota v tomto filmu neztvárnil žádnou z hlavních rolí (ty připadly Gustávu Valachovi, Stanislavu Fišerovi a Vladimíru Hlavatému), jeho účast v tomto významném díle československé kinematografie stojí za zmínku. Film Ztracenci je dnes považován za jedno z nejzdařilejších zpracování Jiráskovy předlohy a vyniká svým protiválečným poselstvím a psychologickým vykreslením postav. Vladimír Lakota patřil ke generaci herců, kteří začínali svou kariéru v období, kdy československý film procházel významnou transformací. V 50. letech, kdy se objevil ve filmu Ztracenci, byla československá kinematografie silně ovlivněna dobovou ideologií, ale zároveň se v ní začaly objevovat i náznaky umělecké svobody a kritického pohledu na společnost, což se projevilo právě v některých historických a protiválečných snímcích. Přestože o jeho dalších filmových rolích a divadelní kariéře není mnoho dostupných informací, Vladimír Lakota představuje jednoho z mnoha charakterních herců, kteří svými menšími rolemi přispívali k bohatosti československé filmové tvorby v poválečném období.