Mirko Eliáš

Mirko Eliáš, 13. května 1899, Choceň, Rakousko-Uhersko – 29. května 1938, Chvojenec u Holic, Československo, český herec, malíř, básník a žurnalista. Mládí a vzdělání Mirko Eliáš, vlastním jménem Miroslav Václav Eliáš, se narodil v Chocni, kde prožil své dětství. Studoval na gymnáziu a obchodní akademii v Hradci Králové, nakonec však studia dokončil až na obchodní akademii v Chrudimi. Za první světové války nastoupil do důstojnické školy v Rijece a bojoval na Těšínsku, kde zažíval nebezpečné boje až do vyhlášení příměří v roce 1918. Po válce procestoval několik evropských států včetně Itálie, Sicílie a Jugoslávie. V Jugoslávii pracoval jako přístavní dělník. Po návratu do Čech prošel řadou zaměstnání - byl bankovním úředníkem, horníkem, učitelem, boxerem i sluhou u cestovatele A. V. Friče. Umělecká dráha Stal se z něho bohémský umělec střídající různá zaměstnání a profese. Působil také jako redaktor Českého slova. Od mládí se v něm začal projevovat výrazný umělecký a malířský talent. Po návratu do Československa se především věnoval malování, k němuž jevil nadání již od dětství. Kreslil do novin, ilustracemi doprovázel vlastní povídky, maloval také kulisy pro divadlo a uplatnil se i jako spisovatel. S divadlem byl spjat od studentských let, kdy hrál s ochotníky. Živil se jako malíř - maloval kulisy, tvořil kresby pro noviny a ke svým povídkám. Realizoval se také jako spisovatel či sochař. Filmová kariéra Velmi ojediněle se objevoval na činoherních a ochotnických scénách. Pro svůj mužný zjev, drsný obličej, démonický výraz, hluboký nebojácný hlas a vysokou hbitou postavu, která věrně připomínala Gary Coopera, byl desetkrát obsazen filmaři do zvukových filmů. Jeho herecký výraz byl však zatížen jistou statičností, ztuhlostí a hereckou nepropracovaností. Nejčastěji ho obsazoval režisér Martin Frič, Svatopluk Innemann, Přemysl Pražský, Vladislav Vančura, Václav Kubásek a Miroslav Jareš. Od roku 1932 ztvárňoval titulní či menší postavy Kamila Hojera v Innemannově komedii Šenkýřka U divoké krásy (1932), profesora v Innemannově a Vančurově dramatu Před maturitou (1932), MUDr. Karla Klímu v Malostranských mušketýřích (1932) režiséra Svatopluka Innemanna, Pavla Rydvana v dramatu Sedmá velmoc (1933) Přemysla Pražského, člena Jánošíkovy družiny ve Fričově snímku Jánošík (1935), sochaře Konráda v komedii Mravnost nade vše (1937) Hugo Haase a Martina Friče, automobilového závodníka Jana Hory ve Vančurově a Kubáskově dramatu Láska a lidé (1937), statkáře Ambrože Potockého v Kříži u potoka (1937) Miloslava Jareše a dělníka u Noelů v komedii Svět patří nám (1937) Jiřího Voskovce, Jana Wericha, Martina Friče a Karla Steklého. Svoji filmovou dráhu nedobrovolně ukončil velkou a ve své kariéře nejvýznamnější rolí vypočítavého čeledína Štěpána Manyi ve Fričových Hordubalech (1937). Diváci si na něj nejlépe vzpomenou v postavě sochaře Konráda, do nějž se zamiluje Adina Mandlová ve zdařilé komedii Mravnost nade vše (1936). Z umělecky hodnotných filmů s Eliášovou účastí je na místě připomenout protiválečnou satiru Svět patří nám (1937), kde se mihnul v epizodě jednoho z dělníků. Větší příležitost pak dostal jako čeledín Štěpán ve filmovém přepisu Čapkova románu Hordubalové (1938). Premiéry svého posledního filmu se Eliáš již nedožil; jeho život předčasně ukončila vážná nemoc a zemřel 29. května 1938 ve věku 39 let. V Hordubalech ztvárnil postavu Štěpána, který se stane milencem Polany (Suzanne Marwille), ženy majitele hospodářství Juraje (Jaroslav Vojta), jenž odjel na několik let do USA, aby získal peníze pro zvelebení svého hospodářství. Po jeho návratu se ho Polana a Štěpán rozhodnou zabít. To se jim nakonec podaří, ačkoliv to bylo zbytečné - Juraj by zemřel i tak, protože předtím promokl, onemocněl a těsně před úkladnou vraždou se nacházel ve smrtelné agonii. Snímek měl premiéru (21. listopadu 1938) až šest měsíců po Eliášově předčasné a náhlé smrti. Obecenstvu, které bylo zvyklé zejména na komediální žánr, se však tento umělecky hodnotný film podle románu Karla Čapka nelíbil, a musel být po necelém týdnu promítání stažen z premiérových pláten kin pro divácký nezájem. Eliášův mladý život a nadějně se rozvíjející uměleckou činnost a dráhu ukončila předčasně smrtelná zákeřná choroba 29. května 1938 ve vísce Chvojenec u Hradce Králové. Zemřel přesně šestnáct dní po svých třicátých devátých narozeninách.