Raymond Aimos

Raymond Aimos, vlastním jménem Raymond Arthur Caudrilliers, se narodil 4. února 1889 v La Fère v departementu Aisne na severu Francie. Byl to francouzský filmový herec, který se stal jednou z nejvýraznějších charakterních postav francouzské kinematografie 30. a 40. let 20. století. Počátky kariéry Raymond byl synem hodináře-klenotníka a očekávalo se, že bude pokračovat v otcových šlépějích. Mladý Raymond však byl neodolatelně přitahován světem umění a zábavy. Nejprve se prosadil jako operní zpěvák pod pseudonymem Aimos. Podle některých zdrojů se ve filmu poprvé objevil již v roce 1910 v němém snímku Pendaison à Jefferson City režiséra Jeana Duranda. Následovaly další role v němých filmech, ale jeho skutečný průlom přišel s nástupem zvukového filmu. Jeho fyzický vzhled, lidové kořeny a především dar výřečnosti dokonale ladily s kinematografií té doby. Zlatá éra francouzského filmu Ve 30. letech se Raymond Aimos stal jednou z nepostradatelných tváří francouzského poetického realismu. Byl ztělesněním typického "titi parisien" (pařížského kluka) - lidového, hubeného, drzého, ale se srdcem ze zlata. Během své kariéry se objevil nejméně ve 105 filmech, některé zdroje dokonce uvádějí až 450 filmových rolí. Aimos exceloval v rolích prostých lidí, tuláků, vojáků a dělníků. Spolupráce s významnými režiséry Aimos vynikal v mistrovských dílech předních francouzských režisérů své doby. Pro Reného Claira hrál v filmech Sous les toits de Paris (1930) a Quatorze juillet (1933) s Annabellou. Pro Raymonda Bernarda ztvárnil vojáka ve válečném dramatu Les croix de bois (1932) a tuláka ve filmu Amants et voleurs (1935). Významná byla jeho spolupráce s Julienem Duvivierem, pro kterého natočil filmy jako Le Paquebot Tenacity (1934), La bandera (1935), La belle équipe (1936) a L'homme du jour (1937). Pro Sachu Guitryho hrál v Ils étaient neuf célibataires (1939) a pro Marcela Carného ve filmu Quai des brumes (1938). Spolupracoval také s Jeanem Grémillonem na snímku Lumière d'été (1943). Nejvýznamnější role Mezi jeho nejpamátnější role patří Mulot, legionářský přítel Jeana Gabina ve filmu La bandera, kde ztvárnil postavu, která pomáhá hlavnímu hrdinovi odhalit identitu policejního informátora. Další významnou rolí byl Tintin, jeden z pěti přátel, kteří budují říční kavárnu ve filmu La belle équipe. Nezapomenutelný byl také jako Quart-Vittel, ztroskotanec ve filmu Quai des brumes, kde hrál po boku Jeana Gabina a Michèle Morgan. Tento film Marcela Carného je považován za jeden z vrcholů poetického realismu a Aimosův výkon v něm významně přispěl k celkové atmosféře snímku. Osobní život a společenská angažovanost Raymond Aimos byl ženatý s Madeleine Botté od roku 1923 až do jejich rozvodu v roce 1938. Manželé neměli děti. V roce 1940 otevřel v pařížské ulici Rue Montmartre restauraci "L'Oeuvre des Gosses d'Aimos", která byla určena k poskytování jídla chudým dětem z okolí, což svědčí o jeho sociálním cítění a velkorysosti. Tragický konec Stejně statečný v životě jako ve svých filmových rolích, Raymond Aimos se v srpnu 1944 rozhodl zapojit do povstání proti nacistům, které vedlo k osvobození Paříže. Bohužel byl 22. srpna 1944 zasažen zbloudilou kulkou během bojů v 10. pařížském obvodu. Přesné okolnosti jeho smrti zůstávají nejasné. Zemřel ve věku 55 let a je pohřben na hřbitově v Chennevières-sur-Marne (Val-de-Marne). Odkaz Raymond Aimos zanechal nesmazatelnou stopu ve francouzské kinematografii. Jeho schopnost ztvárnit autentické lidové postavy z něj učinila jednoho z nejlepších charakterních herců své doby. I když často hrál vedlejší role, jeho přítomnost byla pro film vždy přínosem. Byl neodmyslitelnou součástí zlaté éry francouzského poetického realismu, filmového stylu, který nabízel fatalistický pohled na život s postavami žijícími na okraji společnosti.