Slávka Tauberová

Slávka Tauberová, vlastním jménem Jaroslava Tauberová, později provdaná Veselá (8. listopadu 1903 Kladno – 26. března 1983 Praha), byla významná česká operetní zpěvačka, tanečnice a filmová herečka. Narodila se v rodině hutníka Václava Taubera a jeho manželky Anny, rozené Rezkové. Umělecké začátky a vzdělání Slávka Tauberová pocházela z Kladna, ale od mládí žila v Praze, kterou si zamilovala a nikdy na ni nedala dopustit. Své pěvecké a pohybové vlohy rozvinula pod pedagogickým vedením významných umělců v soukromých hodinách. Zpěv ji učila Lída Dušánková a Bohumila Rosenkrancová, později se systematicky připravovala také na taneční výstupy. Taneční průpravu získala u Berty Knittlové, Niny Pirnikovové, Joe Jarského a Marty Aubrechtové. Divadelní kariéra První profesionální angažmá měla Tauberová v Aréně na Smíchově (1926), jednu sezónu pak strávila v Rokoku (1927-1928), deset let pak byla stěžejní osobností Velké operety (1929-1939; dnešní Divadlo v Dlouhé). Scéna Velké operety byla otevřena právě v roce 1929 a již podle názvu je patrné, jaký byl především žánr tohoto divadla. V rámci Velké operety se stala oblíbenou a dobově velmi populární operetní hvězdou. Účinkovala v dílech slavných tvůrců jako F. Lehár nebo E. Kálmán, uplatnila se ale i v novodobých operetách, které často byly psány přímo pro ni. Mezi úspěšná představení patřila Uličnice, Pařížanka, Rosemarie nebo Na tý louce zelený. Byla považována za nepřekonanou představitelku hlavních rolí v četných operetách, jako například „Uličnice", „Pepina", „Pařížanka", „Z pekla štěstí", „Rose Marie", „Apropo, co dělá Andula?", „Na tý louce zelený" a dalších. Filmová kariéra V době svého působení ve Velké operetě měla za sebou Slávka Tauberová již také dva filmy. V němé verzi slavného Dobrého vojáka Švejka (1926) stála po boku Karla Lamače, jednu z hlavních rolí pak hrála v němé komedii Ve dvou se to lépe táhne (1928). V Dobrém vojáku Švejkovi ztvárnila roli Lukášovy milenky, režii filmu měl Karel Lamač. Ve stejném roce si zahrála také ve filmu Švejk na frontě, kde ztvárnila roli malířovy milenky, opět pod režijním vedením Karla Lamače. V komedii Ve dvou se to lépe táhne (1928) ztvárnila roli továrníkovy dcery, režii měl Svatopluk Innemann. První výhradně český zvukový film Fidlovačka (1930) dal Slávce Tauberové poměrně velkou hereckou příležitost v podobě mladé hrdinky Lidunky. Ve Fidlovačce, natočené podle divadelní hry J. K. Tyla, ztvárnila roli Lidunky, neteře máselnice Mastílkové (kterou hrála Antonie Nedošinská), režii filmu měl Svatopluk Innemann. Hlavní ženskou postavou je mladá Lidunka, která se zaslíbila Jeníkovi, synu ševce Kroutila, ale její teta naléhá, aby se provdala za šviháka von Dudka. Dívka přesto napíše Dudkovi dopis na rozloučenou a dá jej tetě, která však psaní předá Jeníkovi. Mladík nabude dojmu, že ztratil svou lásku, a trápí se. Situaci se pokusí využít zpěvačka Cibulčíni, aby získala Jeníka pro sebe. Nešťastná Liduška přijímá ze vzdoru Dudkovo dvoření. Osobní život a konec kariéry Jedním z autorů libret operet, v nichž Tauberová vystupovala, byl Vladimír Veselý-Rohan (1903-1970), mimo jiné právník a úspěšný advokát. Za něj se pak provdala a z jejich manželství se narodily dvě děti. Vladimír Veselý-Rohan byl spoluautorem operetních libret a písňových textů. Slávka Tauberová měla dvě děti, syna a dceru. Rodinný život se nakonec stal pro Slávku Tauberovou přednější a v roce 1939 – na vrcholu slávy – opustila Velkou operetu a svět umění vůbec a nadále žila v soukromí, dlouhodobě bydlela na Vinohradech ve Francouzské ulici. Svou divadelní kariéru ukončila v roce 1939 a věnovala se rodině. Slávka Tauberová zemřela v Praze 26. března 1983 ve věku nedožitých osmdesáti let.