Lída Vendlová

Ludmila Vendlová (9. května 1929 Praha – 15. března 1990 Basilej, Švýcarsko) byla česká herečka a divadelní režisérka. Patřila v padesátých letech k nadějným osobnostem nejmladší generace ve filmu i v divadle, přestože neměla odbornou hereckou průpravu. Svou profesionální kariéru zahájila v Městském oblastním divadle v Táboře (1950-1951), kde zúročila své zkušenosti z ochotnického divadla. Následující čtyři roky působila v Městském oblastním divadle v Benešově (1951-1955), kde zaujala v představení Strýček Váňa. Divadelní odborníci dodnes vyzdvihují její kreaci v Loupežníkovi, kde hrála po boku Josefa Zímy. V letech 1955-1962 byla členkou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila významné role v inscenacích Radúz a Mahulena, Romeo a Julie či Svatá Jana. Poté působila v Městském oblastním divadle v Kladně (1962-1964). Přestože byla Vendlová spjata především s mimopražským divadlem, její herecký talent brzy upoutal pozornost filmových režisérů. Na filmovém plátně debutovala v roce 1951 v budovatelské komedii Štika v rybníce režiséra Vladimíra Čecha, kde ztvárnila hlavní roli pracovité zednice Mařky Dudkové. Představitelka Mařky ve svém prvním filmu vytvořila přesvědčivou postavu mladého, uvědomělého děvčete, které chápe velikost nových úkolů a plní je s nadšením. V roce 1952 se objevila ve filmu Zítra se bude tančit všude režiséra Vladimíra Vlčka, kde hrála studentku Hanku Červenou. Tento snímek, na jehož scénáři se podílel Pavel Kohout, zachycuje příběh folklorního souboru a jeho cestu na mezinárodní festival. V roce 1953 ztvárnila roli učitelky Věry Mikulové v dobrodružném filmu Expres z Norimberka, opět pod režijním vedením Vladimíra Čecha. Jako uvědomělá učitelka zde náhodně objeví tajnou schránku ve vlaku a pomůže odhalit špionážní akci. V lyrických filmech Václava Kršky si zahrála menší, ale významné role. Ve Stříbrném větru (1954), adaptaci románu Fráni Šrámka, ztvárnila postavu prostitutky Lorči. V životopisném filmu Z mého života (1955) o Bedřichu Smetanovi hrála skladatelovu dceru Žofii. V roce 1956 se objevila v komedii Nezlob, Kristino v roli magistry Kristiny Svátkové. Další hlavní roli získala v psychologickém dramatu Útěk ze stínu (1958) režiséra Jiřího Sequense, kde ztvárnila prodavačku Martu, dceru bývalého majitele lékárny, terorizovanou svým pedantickým otcem. Naposledy se filmovým divákům připomněla nevelkou postavou matky jednoho z hlavních hrdinů v dětském filmu Objev na Střapaté hůrce (1962) režiséra Karla Steklého. V letech 1964-1968 působila jako divadelní režisérka v Lipsku v tehdejší Německé demokratické republice, kde se věnovala také pedagogické činnosti. Po roce 1968 emigrovala do Švýcarska, kde nadále pracovala v různých profesích pro divadlo. Zemřela 15. března 1990 v Basileji ve věku šedesáti let. Na svém kontě má celkem osm filmových rolí, z toho tři hlavní. Zatímco v kvalitních nadčasových titulech hrála jen menší role, její tři hlavní postavy jsou značně poznamenány dobou svého vzniku. Fakt, že již počátkem šedesátých let z filmového plátna zmizela a nakonec emigrovala, zapříčinil, že její jméno je dnes téměř neznámé, přestože patřila k talentovaným herečkám své generace s osobitým a přirozeným projevem.