Edmund Fetting

Edmund Andrzej Fetting (10. listopadu 1927, Varšava, Polsko – 30. ledna 2001, tamtéž) byl polský filmový a divadelní herec a příležitostný zpěvák. Jeho umělecká kariéra se rozvíjela ve dvou, často se prolínajících směrech – hereckém a hudebním. Divadelní začátky a kariéra Fetting začal studovat herectví na varšavské PWSA (později PWST), ale studia nedokončil, údajně byl vyloučen pro "nedostatek talentu". Hereckou zkoušku složil externě v roce 1951. Debutoval 4. listopadu 1949 ve hře G. Companeeza "Přítel přijde večer" v Divadle Opolské země. Následně působil v Divadle W. Bogusławského v Kaliszi (1952–1953), Divadle S. Jaracze v Lodži (1953–1956) a Novém divadle v Lodži (1956–1957). Zlomovým okamžikem v jeho kariéře bylo angažmá v gdaňském Divadle Wybrzeże (1957–1960), kde spolupracoval s významnými režiséry, mimo jiné se Zygmuntem Hübnerem a Andrzejem Wajdou. Zde vytvořil své nejvýznamnější divadelní role, včetně Raskolnikova v Dostojevského Zločinu a trestu, Pola v Klobouku plném deště Michaela Vincente Gazza a titulní role v Shakespearově Hamletovi. V Klobouku plném deště také hrál na klavír jazzové standardy, čímž propojil své dvě umělecké vášně. Filmová kariéra Edmund Fetting se stal jedním z nejvýraznějších polských filmových herců své generace. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří generál Józef Haller ve filmu Death of a President (1977) režiséra Jerzyho Kawalerowicze. Tento historický film, který získal Stříbrného medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, zachycuje atentát na prvního polského prezidenta Gabriela Narutowicze v roce 1922. Další významnou rolí byl poručík Kapliński ve filmu Zbrodniarz i panna (1963) režiséra Janusze Nasfetera. V tomto kriminálním thrilleru hrál důstojníka, který se podílí na vyšetřování brutální loupeže. Film se stal jedním z nejzajímavějších polských kriminálních snímků 60. let. V roce 1973 ztvárnil Fetting dvě výrazné role – Dr. Williho von Fuchse v psychologickém dramatu Zazdrosc i medycyna režiséra Janusze Majewského a pana Georga Rawlisona ve filmu W pustyni i w puszczy, adaptaci dobrodružného románu Henryka Sienkiewicze. V druhém jmenovaném filmu hrál otce jedné z hlavních dětských postav v příběhu o únosu dětí během mahdistického povstání v Súdánu. Hudební činnost Vedle herectví se Fetting věnoval i hudbě. V letech 1947–1948 byl spoluzakladatelem a vedoucím jazzového souboru "Marabut". Proslavil se především jako interpret filmových písní v 60. letech. Jeho hluboký, klidný a mírně nostalgický hlas se stal charakteristickým pro řadu populárních skladeb. Mezi jeho nejznámější písně patří "Ballada o pancernych" a "Przed nami Odra" ze seriálu Czterej pancerni i pies, jejichž text napsala Agnieszka Osiecka a hudbu složil Adam Walaciński. Zvláště významná byla píseň "Nim wstanie dzień" z filmu Prawo i pięść, kterou pro něj speciálně vytvořili textařka Agnieszka Osiecka a skladatel Krzysztof Komeda. Ocenění a pozdější léta Za svou uměleckou činnost byl Edmund Fetting mnohokrát oceněn, mimo jiné Zlatým křížem za zásluhy (1974) a Rytířským křížem Řádu Polonia Restituta (1980). V 80. letech omezil svou filmovou práci kvůli srdečnímu onemocnění. Zemřel 30. ledna 2001 ve Varšavě ve věku 73 let. Fetting byl hercem, který s úspěchem ztvárňoval jak postavy plné lyrismu, tepla a ušlechtilosti, tak i extrémně negativní, chladné a cynické charaktery, které si však vždy zachovaly jistou dávku šarmu. Jeho charakteristický, lehce ironický úsměv ho odlišoval od okolí a ztvárňované postavy. Díky svému fyzickému vzhledu a eleganci byl často obsazován do rolí intelektuálů, vojáků, aristokratů, diplomatů, vědců, lékařů a duchovních.