Walter Giller

Walter Giller (23. srpna 1927, Recklinghausen, Německo – 15. prosince 2011, Hamburk, Německo) byl německý herec, který se proslavil především v 50. a 60. letech 20. století jako komediální představitel hlavních rolí. Raná léta a začátky kariéry Walter Giller vyrůstal v hamburské čtvrti Hamm. V roce 1942, ve věku pouhých 15 let, byl povolán do protiletadlové obrany. V roce 1944 se stal válečným zajatcem, ale byl propuštěn po ročním pobytu v sanatoriu, kde se zotavoval z poraněného plíce. Po válce začal studovat medicínu, ale studia brzy opustil a stal se praktikantem v hamburském divadle Kammerspiele, kde pracoval také jako asistent režie. Později absolvoval herecký výcvik a působil jako herec ve vedlejších rolích. Filmová kariéra Svůj filmový debut si odbyl v roce 1949 ve snímku Artistenblut, po němž následoval film Kein Engel ist so rein (1950). Zpočátku se objevoval především v rolích plachých mladých milenců, například jako student ve filmu Primanerinnen (1951). V roce 1953 opustil divadlo, aby se mohl plně věnovat filmové kariéře, a brzy začal hrát komické role v řadě zábavných filmů jako Skandal im Mädchenpensionat (1953). Vrchol kariéry Skutečný průlom v jeho kariéře přišel s filmem Roses for the Prosecutor (1959), kde ztvárnil muže odsouzeného k smrti za drobný přestupek během posledních měsíců války, který se po válce setká se svým soudcem. Za tento výkon získal německou filmovou cenu. Druhé ocenění stejného typu získal za roli řidiče kamionu z východního Berlína v dramatu Zwei unter Millionen (1961). Mezi jeho další významné filmy patří The Captain from Köpenick (1956), kde hrál po boku Heinze Rühmanna, a Charley's Aunt (1956). V roce 1955 se objevil v remaku populárního filmu Die Drei von der Tankstelle (The Three from the Filling Station), kde ztvárnil jednoho ze tří přátel, kteří provozují benzínovou pumpu. Filmoví producenti se pokusili etablovat Gillera jako nástupce Heinze Rühmanna také v remaku filmu Die Feuerzangenbowle (1970), ale bez většího úspěchu. Pozdější kariéra V 60. letech se Giller objevoval v mnoha filmech různých žánrů – od školních komedií přes westerny podle Karla Maye až po erotické a akční filmy. Jednou z jeho mála významných rolí v tomto období byla postava spisovatele v adaptaci díla Kurta Tucholského Schloss Gripsholm (1963). Od 70. let se Giller postupně stahoval z filmového průmyslu a zaměřil se více na televizní tvorbu. Velký úspěch u německého televizního publika zaznamenal se seriálem Karschunke & Sohn (1978) a se svou skečovou show Locker vom Hocker, která běžela v letech 1979 až 1987. Kromě toho se vrátil k divadelnímu herectví a několikrát vystupoval na turné se svou manželkou Nadjou Tiller. V průběhu několika desetiletí Giller opakovaně ztvárňoval výrazné vedlejší a charakterní role v televizních filmech. Po téměř 30 letech absence na filmovém plátně ho režisér Leander Haußmann obsadil do komedie Dinosaurier – Gegen uns seht ihr alt aus! (2009), kde hrál člena skupiny vitálních důchodců. Byl to jeho poslední film. Osobní život V roce 1956 se Walter Giller oženil s herečkou Nadjou Tiller, s níž měl dvě děti – dceru Nataschu (nar. 1959) a syna Jana-Claudia (nar. 1964). Manželé byli považováni za jeden z nejslavnějších párů německé kinematografie 50. a 60. let. Dlouhá léta žili ve švýcarském Luganu, než se v roce 2008 přestěhovali do seniorského domu v Hamburku. V roce 2006 společně obdrželi cenu Bambi za celoživotní dílo. Walter Giller zemřel 15. prosince 2011 v Hamburku ve věku 84 let po dlouhém boji s rakovinou plic.