Vladimír Sommer

Vladimír Sommer se narodil 28. února 1921 v Dolním Jiřetíně a byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů poválečného období. Zemřel 8. září 1997 v Praze. Věnoval se kompozici orchestrální, komorní i filmové hudby. Životní začátky a vzdělání Kvůli stoupající agresi ze strany příslušníků Henleinovy Sudetoněmecké strany musel v meziválečném období s matkou opustit Sudety. Část 2. světové války později přesto musel kvůli svému židovskému původu strávit v německém pracovním táboře. V letech 1942-1946 studoval housle (u Bedřicha Voldana) a kompozici (u Karla Janečka) na Pražské konzervatoři. Ve svém vzdělávání pokračoval studiem kompozice na Hudební fakultě AMU u Pavla Bořkovce, které završil v roce 1950. Pedagogická a profesní dráha Po dvou letech nedokončeného doktorského studia pár měsíců pracoval v Českém rozhlase, v letech 1953-1956 byl tvůrčím tajemníkem Svazu československých skladatelů. V padesátých letech začal provozovat také pedagogickou činnost – nejdříve přednášel na HAMU, od roku 1960 pak vyučoval hudebně teoretické předměty na Katedře hudební vědy Filozofické fakulty Karlovy univerzity. V roce 1968 mu byl udělen profesorský titul. Za svou tvorbu získal Státní cenu s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda v roce 1960 za Smyčcový kvartet d moll. Skladatelská tvorba a nejvýznamnější díla V letech 1957-1959 vznikalo Sommerovo bezpochyby nejvýznamnější dílo – Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr. Patrně nejvýznamnějším dílem je Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr, na níž pracoval v druhé půli padesátých let; jde o jedno z prvních děl vůbec, které zhudebňuje text Franze Kafky. Premiéry se symfonie dočkala až roku 1963, tedy v tom roce, kdy proběhla takzvaná kafkovská konference v Liblicích. Mezi další skladatelova díla se řadí také dva smyčcové kvartety, předehra Antigona, houslový a violoncellový koncert. Filmová hudba Sommerovo vyvinuté obrazné vidění a dramatický cit z něj činí také úspěšného skladatele filmové hudby. Věnoval se dále také filmové hudbě – zřejmě nejznámější je jeho hudba k pohádce Princ Bajaja z roku 1971. Širší veřejnost může znát Vladimíra Sommera coby autora filmové hudby – například ke snímkům Princ Bajaja (1971) či Já, truchlivý bůh (1969). Pro film Prince Bajaja vytvořil Vladimír Sommer hudbu, která se stala jednou z nejznámějších českých pohádkových melodií. Film I, Mournful God z roku 1969 představoval adaptaci povídky Milana Kundery ze sbírky Směšné lásky.