Gabriela (2) Preissová

Gabriela Preissová, rozená Sekerová, 23. března 1862, Kutná Hora – 27. března 1946, Praha, česká spisovatelka a dramatička, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla. Život a literární počátky Gabriela Preissová se narodila v rodině řezníka v Kutné Hoře. Její otec zemřel, když jí nebyl ještě ani rok, a matka se později znovu provdala. Po přestěhování do Plaňan vystudovala místní trojtřídní školu. Později byla vychovávána v pražské rodině archiváře Františka Dvorského, jelikož jeho manželka Luisa byla její teta. Ve smíchovském bytě jejího strýčka a tety se scházela četná společnost spisovatelů a vlastenců, což formovalo u Gabriely její vlastenecké smýšlení a názor na rovnoprávnost žen a mužů. V osmnácti letech se Gabriela provdala za Jana Preisse, pokladníka hodonínského cukrovaru. V Hodoníně poznala dobře moravské Slovácko. Od roku 1890 žila v Oslavanech, v následujících dvou letech pobývala na statku Jelenik (Hirschenau) u Celovce v Korutanech, kde se zajímala o život Slovinců. V roce 1898 se Gabriela Preissová přestěhovala do Prahy. O deset let později ovdověla a provdala se za plukovníka rakouské armády Adolfa Halbaerta, kterého následovala do Puly v Istrii. Literární tvorba a dramatické dílo První soubor povídek Obrázky ze Slovácka vydala Preissová v roce 1886. Preissová je považována za „průkopnici realismu" v české próze i dramatu. Svá dvě dodnes uváděná vesnická dramata Gazdina roba a Její pastorkyňa napsala ještě ani ne třicetiletá a výrazně jimi zasáhla do bojů o realistické drama. Výjevy ze života obyvatel Slovácka, které důvěrně poznala z pobytů u svého strýce a pak v prvních letech prvního manželství, přinesly na jeviště Národního divadla v Praze nejen ozvuky nářečí a moravské lidové kroje, ale především tragické příběhy, v jejichž základě ležela majetková nerovnost a společenské předsudky. O vznik Gazdiny roby se zasloužil ředitel Národního divadla v Praze František Adolf Šubert. Právě on vybídl mladou autorku, která zrovna úspěšně vydala sbírku próz Obrazy ze Slovácka, aby se pokusila o drama. Preissová mu nejprve nabídla k posouzení syžet divadelní hry Ideál, zkušený divadelní praktik však viděl větší potenciál v povídce Gazdina roba, která byla otištěna v lednovém čísle Osvěty v roce 1889. Někdy v polovině roku začala Preissová na dramatizaci své povídky o nerovné lásce krajčířky Evy a bohatého statkářského syna Mánka pracovat. V září 1889 byla hra dokončena a přijata k nastudování do Národního divadla. Premiéra se konala 7. listopadu 1889, první představitelkou Evy krajčířky se stala Marie Bittnerová. Venkovské drama Její pastorkyňa, zasazené do prostředí slovácké vesnice, napsala 28letá Gabriela Preissová už v roce 1890. Jen rok nato, co Národní divadlo uvedlo s nebývalým ohlasem její Gazdinu robu, přišla s neméně silným tragickým příběhem s výjimečnou ženskou hrdinkou. Ale zatímco se Gazdina roba stala po svém divadelním uvedení jedinečným argumentačním nástrojem pro ty, kteří podporovali nastupující realismus, Její pastorkyňa byla přijata mnohem rozporuplněji. Filmové a operní adaptace Její hra Její pastorkyňa se stala základem pro operu Jenůfa Leoše Janáčka, stejně jako pro film režiséra Miroslava Cikána. Leoš Janáček vycítil sílu Preissové textu dříve než jiní. Pouhé tři roky po premiérovém činoherním uvedení požádal autorku o svolení k přepracování hry pro operní libreto. Jeho hudební uchopení příběh Kostelničky a Jenůfy učinilo světoznámým. V roce 1938 bylo již podruhé zfilmováno drama Gabriely Preissové Její pastorkyňa. Režie se ujal Miroslav Cikán, který do hlavní role kostelničky Buryjovky obsadil Leopoldu Dostalovou. První filmová adaptace Její pastorkyňa byla natočena jako němý film režisérem Rudolfem Měšťákem v roce 1929. Druhá adaptace, již zvuková, byla natočena pod názvem Její pastorkyně režisérem Miroslavem Cikánem v roce 1938. Gazdina roba se stala literární předlohou opery Eva, pro kterou hudbu i libreto napsal Josef Bohuslav Foerster. Opera měla premiéru 1. ledna 1899 v Národním divadle. Televizní adaptaci Gazdiny roby natočil Zdeněk Kaloč v roce 1971. Tragický příběh chudé dívky Evy je realistickým dramatem z vesnického prostředí. Eva je zamilovaná do Mánka, syna z bohaté statkářské rodiny. Jejich vzájemné lásce není přáno kvůli rozdílným majetkovým poměrům i jinému náboženskému vyznání. Když se Mánek ožení se společensky přijatelnější Maryšou, Eva je donucena si vzít starého kožešníka Samka. Odkaz a význam Gabriela Preissová byla emancipovaná žena, jež témata svých děl našla na Moravském Slovácku. Jako průkopnice realismu v české próze i dramatu získala nesmrtelnost na světových scénách díky zhudebnění jejího díla Leošem Janáčkem. Preissová literárně objevila zapomínaný a pro Čechy až trochu exotický kraj moravského Slovácka. Dvě raná dramata ještě ne třicetileté Gabriely Preissové, Gazdina roba a Její pastorkyňa, uvedené činohrou Národního divadla za ředitelování A. Šubrta a dramaturgie L. Stroupežnického, patří k vynikajícím, ne však ojedinělým výkonům české dramospisby. Její dílo je spojeno s úsilím o prosazení realismu a naturalismu a změnou idealizujícího pohledu na český venkov v literatuře. Gabriela Preissová zemřela 27. března 1946 v Praze ve věku 84 let. Její díla se dodnes pravidelně objevují na českých divadelních scénách a její odkaz žije i prostřednictvím filmových a televizních adaptací jejích nejvýznamnějších dramat.