Fráňa Vodička

Fráňa Vodička (1894–1947), textař písní a herec, patřil k významným osobnostem české kulturní scény první poloviny 20. století. Narodil se v Praze do rodiny s uměleckými sklony. Jeho otec Antonín Vodička byl hudebně nadaný, hrál na několik nástrojů a vystupoval s českým orchestrem kapelníka Elsnice po světě. Působil také v orchestru Německého divadla a v Národním divadle, později se věnoval knihařství. Počátky umělecké dráhy Fráňa Vodička se již od mládí pohyboval v uměleckém prostředí. Společně se svým mladším bratrem Václavem Vodičkou (1898–1967), později známým pod pseudonymem Václav Wasserman, se věnoval umělecké činnosti. Kolem roku 1917 se bratři Vodičkovi začali pohybovat v prostředí pražských kabaretů a divadel, kde se seznámili s významnými osobnostmi tehdejší kulturní scény, jako byli Emil Artur Longen, Matěj Kuděj a Karel Hašler. S bratrem Václavem a přáteli založili ochotnické sdružení "Desátá musa", s nímž cestovali i mimo Prahu a vystupovali v různých představeních. Filmová kariéra K filmu se Fráňa Vodička dostal na konci 10. let 20. století. Zatímco jeho bratr Václav se prosadil především jako scenárista a režisér, Fráňa se věnoval především textařské činnosti. V roce 1919 začal překládat a psát titulky k zahraničním filmům. Později pracoval jako střihač, což mu umožnilo získat cenné zkušenosti s filmovou tvorbou. Ačkoliv nebyl tak výraznou osobností české kinematografie jako jeho bratr, který se stal součástí legendární "Silné čtyřky českého filmu" (spolu s Karlem Lamačem, Anny Ondrákovou a Ottou Hellerem), Fráňa Vodička si vybudoval respektované postavení v oblasti filmové hudby a textů. Textařská tvorba Fráňa Vodička se proslavil především jako textař písní. Spolupracoval s významným hudebním skladatelem a kabaretním umělcem Karlem Hašlerem, s nímž vytvořil několik populárních písní. Jednou z nich byla píseň "Holoubek bílý", kterou napsal společně se svým bratrem Václavem. Kromě toho psal pod různými pseudonymy do novin a časopisů, například do Náchodských listů publikoval pod pseudonymem Fráňa Krčman. Jeho texty se vyznačovaly citem pro český jazyk a schopností vystihnout atmosféru doby. Fráňa Vodička zemřel v roce 1947 ve věku 53 let, zatímco jeho bratr Václav Wasserman pokračoval v úspěšné filmové kariéře až do 60. let. Přestože Fráňa Vodička zůstává ve stínu svého slavnějšího bratra, jeho přínos české kulturní scéně, zejména v oblasti textařství a filmové hudby, je nezpochybnitelný. Jako součást generace, která formovala počátky české kinematografie a populární hudby, pomáhal vytvářet kulturní identitu první republiky a zanechal po sobě odkaz, který je dodnes součástí české kulturní historie.