Emilie Hráská

Emilie Hráská, rozená Kaiserschattová, provdaná Očásková (4. května 1900 Rozbělesy – 22. srpna 1978 Praha) byla česká herečka a režisérka. Její herecká kariéra zahrnovala jak divadelní, tak filmovou tvorbu, přičemž se specializovala především na charakterní a vedlejší role. Vzdělání a počátky kariéry Emilie Hráská studovala na dramatickém oddělení Konzervatoře v Praze v letech 1921–1924 pod vedením M. Laudové a Jaroslava Hurta, ačkoliv po třetím ročníku odešla přímo k divadlu. Již během studií působila ve Volném sdružení posluchačů konzervatoře a na Scéně adeptů v Legii malých, kde spolupracovala s řadou dalších konzervatoristů, mezi něž patřili Miloslav Jareš, František Salzer, Jiří Vasmut, Nina Bártů, Václav Trégl, Otto Rádl, Josef Schettina, Jarmila Horáková, Ladislav Boháč, Jan Škoda a Jiří Frejka. V letech 1924–1925 působila v Českém studiu Josefa Bezdíčka a Vladimíra Gamzy, a po jeho sloučení se souborem E. A. Longena v roce 1925 v nově vzniklém Sečestealu. Divadelní kariéra Významnou část své divadelní kariéry strávila Emilie Hráská v regionálních divadlech. V letech 1934–1936 působila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Následně, od roku 1936 do 1938, byla členkou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V sezóně 1939/1940 hrála ve Východočeském divadle v Pardubicích. Od roku 1940 byla angažována v Městském divadle na Kladně, kde působil i její manžel Viktor Očásek, a setrvala zde až do roku 1945. Po skončení druhé světové války nastoupila do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze, kde zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1963. Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo) bylo v 60. letech významnou pražskou scénou, kde působila řada významných osobností. V roce 1962, kdy zde Emilie Hráská stále hrála, se členkou souboru stala také Jiřina Štěpničková po návratu z vězení. Tehdejší ředitel Karel Palouš držel ochrannou ruku nad mnoha talentovanými umělci bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Filmová kariéra Od roku 1932 se Emilie Hráská začala objevovat i v menších filmových rolích. Její filmografie zahrnuje řadu vedlejších rolí v českých filmech od 30. do 60. let 20. století. Mezi její filmy patří Sňatková kancelář (1932), několik snímků z roku 1939 - Příklady táhnou, Kdybych byl tátou, Hvězda z poslední štace a Dobře situovaný pán. Ve filmu Hvězda z poslední štace (1939) režiséra Jiřího Slavíčka hrála po boku Adiny Mandlové, Ludvíka Veverky, Světly Svozilové, Jana Pivce a dalších. Film vypráví příběh kočovné divadelní společnosti, která přijede do města Bláhov, kde se snaží získat publikum pro svá představení. V poválečném období se objevila v několika významných českých filmech: Až se vrátíš (1947, režie Václav Krška), kde ztvárnila roli panské, Anna proletářka (1952, režie Karel Steklý) v roli ženy, Hudba z Marsu (1955, režie Ján Kadár a Elmar Klos) jako Nováková, Zde jsou lvi (1958, režie Václav Krška) v roli uklízečky, Probuzení (1959, režie Jiří Krejčík) jako Marcelova matka, Kde řeky mají slunce (1961, režie Václav Krška) v roli tety Rozárky a Deštivý den (1962, režie Jiří Bělka) opět jako uklízečka. Její filmografie zahrnuje také snímky Chvíle rozhodnutí (1961), V ulici je starý krám (1955) a Dnes večer všechno skončí (1954). Osobní život Emilie Hráská byla manželkou herce Viktora Očáska (1897–1975). Společně působili v několika divadelních souborech, včetně Městského divadla na Kladně v letech 1940-1945. Emilie Hráská patřila ke generaci herců, kteří svou kariéru začínali ještě v období první republiky a dokázali se uplatnit i v poválečné kinematografii. Ačkoliv se specializovala především na vedlejší role, její herecký projev byl charakteristický a nezaměnitelný. Zemřela v Praze 22. srpna 1978 ve věku 78 let.