Leo Marten

Leo Marten (vlastním jménem Ladislav Vymlátil) se narodil 24. srpna 1897 v Sarajevu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Byl českým filmovým režisérem, scenáristou a hercem, který patřil mezi průkopníky české kinematografie a později působil v Brazílii. Počátky kariéry Do české kinematografie vstoupil Leo Marten po vzniku samostatného Československa v roce 1919. Začínal jako herec ve výrobní společnosti Wetebfilm režiséra Václava Binovce, kde vystoupil celkem v pěti filmech - Bogra, Evin hřích, Ohněm a mečem a Sivooký démon. V témže roce také režíroval svůj první film Záhadný případ, k němuž napsal i námět a scénář a zároveň v něm hrál po boku A. Sedláčkové. Po těchto prvních filmových zkušenostech se na téměř deset let odmlčel, kdy údajně pobýval jako režisér v Brazílii, případně i v USA. Návrat do české kinematografie V roce 1928 se Marten vrátil do Československa a pracoval krátce jako dokumentarista pro společnost Elektajournal, kde natočil dokument Zima. Na sklonku němé éry se vrátil k hranému filmu a režíroval několik snímků, mezi něž patří Horské volání S.O.S. (1929), Džungle velkoměsta (1929), Utrpení šedé sestry (1930), Černé oči, proč pláčete...? (1930) a Opeřené stíny (1930). Jako herec se ještě jednou objevil na filmovém plátně v roli tanečníka v baru v dramatickém snímku Ze soboty na neděli (1931) režiséra Gustava Machatého. Zvukové filmy a konec působení v Československu S příchodem zvukového filmu pokračoval Marten v režijní práci, ačkoliv jeho tvorba byla kritiky i diváky hodnocena spíše negativně. V první polovině 30. let natočil několik melodramatických snímků - Růžové kombiné (1932), které vzniklo ve francouzských ateliérech Gaumont, Diagnosa X (1933), Za řádovými dveřmi (1934) a Pozdní máj (1934). V květnu 1932 založil vlastní filmovou půjčovnu a výrobnu Accordfilm, která fungovala do roku 1935 a vyprodukovala dnes již ztracené melodrama Mámino srdce (známé také jako Zpověď svobodné matky, 1933). Žádný z jeho filmů výrazněji neuspěl u kritiky ani u diváků. V lednu 1935, krátce před uvedením filmu Pozdní máj, Marten definitivně opustil Československo a odcestoval do Brazílie. Brazilské období V Brazílii pokračoval Leo Marten ve filmové tvorbě jako režisér, scenárista a producent. Ještě v roce 1935 natočil v produkci brazilské společnosti Fiel Filme celovečerní snímek Cabocla Bonita. Následovaly další melodramatické filmy jako Direito de Pecar (1940), Eterna Esperança (1940), Vamos Cantar (1941), Jardim do Pecado (1946), Almas Adversas (1949), Cascalho (1950) a Um Beijo Roubado (1950). Kromě filmové režie se v Brazílii uplatnil i jako divadelní režisér - od roku 1943 působil jako hlavní režisér v Teatro Municipal (Městská opera) v Rio de Janeiro. Věnoval se také překladatelské činnosti, v roce 1942 vydal portugalský překlad Čapkovy hry Bílá nemoc. Leo Marten zemřel v roce 1961 v brazilském Rio de Janeiro ve věku 64 let.