Edgar Moura

Edgar Peixoto de Moura, známý jako Edgar Moura, se narodil v roce 1948 v Rio de Janeiru a je brazilský kameraman, operátor kamery a pedagog kinematografie. Vystudoval Institut National Supérieur des Arts du Spetacle v Bruselu a působil jako pedagog fotografie filmu na Univerzitě Fluminense (UFF) a v Národním filmovém institutu v Mosambiku. Začátky kariéry a spolupráce s významnými režiséry Edgar Moura navázal během své kariéry trvalé partnerství s významnými filmaři, jako jsou Ruy Guerra, Tizuka Yamasaki a Moacyr Góes. S Ruy Guerrou, se kterým začínal v kinematografii, pracoval na filmech A Queda a Kuarup. Jeho filmografie zahrnuje snímky jako Gaijin z roku 1980, kde spolupracoval s režisérkou Tizukou Yamasaki na dramatu Gaijin: Roads to Freedom, které zobrazuje skutečné události z historie japonských imigrantů, kteří přišli do Brazílie hledat lepší příležitosti. Průlomový úspěch s filmem Hour of the Star Edgar Moura je nejznámější díky své práci na filmu Hour of the Star z roku 1985, brazilském dramatu režisérky Suzany Amaral, které je adaptací stejnojmenného románu Clarice Lispector. Film měl mezinárodní premiéru v hlavní soutěži 36. Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně, kde Marcélia Cartaxo získala Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon. Snímek byl vybrán jako brazilský příspěvek do kategorie nejlepší cizojazyčný film na 59. předávání Oscarů. Další významné filmové projekty Edgar Moura pokračoval v práci na dalších významných projektech, včetně filmu Twenty Years Later z roku 1984 a Subway to the Stars z roku 1987. Pro režiséra Moacyra Góese přispěl jako kameraman k filmům Trair e coçar, é só começar (2006), Xuxa e o tesouro da cidade perdida (2004) a Xuxa abracadabra (2003). V roce 1992 pracoval jako editor na filmu Kickboxer III: The Art of War. Mezinárodní působení a pozdější tvorba Edgar Moura rozšířil svou kariéru do mezinárodního prostředí, zejména v 90. letech v Portugalsku a Kapverdách na filmech jako Encontros Imperfeitos (1993) v Portugalsku a Peixe-Lua, koprodukci mezi Portugalskem, Francií a Španělskem. V Brazílii dosáhl úspěchu také v televizi, kde pracoval na minisériích Primo Basílio (1988), A.E.I.O.Urca (1989), Marina (1991), Anos Rebeldes (1992), Lucíola (1993) a na sériích A Justiceira (1997) a A Vida Como Ela É (1996/99). Mezi jeho pozdější filmové práce patří Napomuceno's Will z roku 1997, Journey to Portugal z roku 2011 a Our Children z roku 2019.