Antonín Strnad

Antonín Strnad, 8. 6. 1885, Královo Pole u Brna, Rakousko-Uhersko – 11. 8. 1970, Tišnov, Československo, herec, divadelní režisér, ředitel Počátky kariéry a divadelní dráha Antonín Strnad, původním jménem Antonín Lerch, pocházel z prostých poměrů v Brně. Vyučil se prodavačem v obchodě s textilem, ale od dětství toužil hrát divadlo. Již v sedmnácti letech opustil svou původní profesi a odešel ke kočovné divadelní společnosti. Do roku 1914 vystřídal několik kočovných společností (V. Choděra, F. Štětka, F. Doubravský, F. Lacina a B. Jeřábek), kde získal cenné herecké zkušenosti. Na počátku první světové války byl povolán do armády a bojoval v Srbsku a Itálii. Po skončení války byl v letech 1919-1922 angažován do hereckého souboru Národního divadla v rodném Brně. Díky Karlu Čapkovi byl po několika letech přijat do Vinohradského divadla v Praze, kde pak setrval více než čtvrt století (1922-1948). Herecký rejstřík Antonína Strnada byl široký, dokázal stejně dobře zahrát role tragické i komické, jeho doménou se ale staly především salónní uhlazené typy. Filmová kariéra Do filmových ateliérů zavítal Antonín Strnad poprvé ve dvacátých letech ještě v němé éře. V roce 1925 ztvárnil menší postavu kočovného herce Čížka v životopisném filmu Josef Kajetán Tyl, který režíroval Svatopluk Innemann. Tento němý film líčil život a buditelské dílo významného českého dramatika, spisovatele a herce, jemuž se celoživotním posláním stalo divadlo a snaha o probuzení českého národa. Výraznou a velkou roli bankéře Filipa Lee dostal ve společenském dramatu Žena, která se směje (1931), kde hrál spolu s Olgou Scheinpflugovou. Film byl natáčen ve francouzských ateliérech Gaumont v několika jazykových verzích. Bohužel se tento snímek nedochoval. Příběh pojednával o Heleně Leeové (Olga Scheinpflugová), která je po záchraně před utonutím nespravedlivě obviněna z nevěry, což vede jejího manžela, bankéře Filipa Lee (Antonín Strnad), k žádosti o rozvod. V následujících letech vytvořil Strnad již jen menší úlohy, většinou vysoce postavených mužů ve filmech různých žánrů. V roce 1937 ztvárnil roli bankéře Mareše a v jiném filmu téhož roku si zahrál Františka Palackého. Také se objevil jako vězeňský kněz a v roce 1939 jako člen správní rady. Z dodnes reprízovaných filmů s jeho účastí můžeme uvést komedii Zlaté dno (1942), kde hrál prezidenta banky dr. Karviše. Tento film režíroval Vladimír Slavínský a v hlavní roli se představil Vlasta Burian jako papírník Cyril Putička. Komedie vypráví příběh venkovského papírníka, který se na naléhání svých dětí přestěhuje do Prahy, ale brzy se vrátí ke své profesi, protože mu nevyhovuje nečinnost. Další významnou komedií, ve které Antonín Strnad účinkoval, byl Paklíč (1944) režiséra Miroslava Cikána, kde ztvárnil roli advokáta. Tento film s Oldřichem Novým a Jiřinou Steimarovou v hlavních rolích byl natočen podle stejnojmenného humoristického detektivního románu Eduarda Fikera. Po válce pak již hrál jen malou roli v krátkém osvětovém snímku o práci číšníků Muži ve fraku (1947), kde ztvárnil zkušeného číšníka. Organizační činnost a odkaz Kromě herectví se Antonín Strnad věnoval také organizační činnosti, aktivně působil ve Svazu československého herectva a v Ústřední jednotě českého herectva. Svou divadelní kariéru ukončil v roce 1948, kdy odešel do důchodu. Antonín Strnad zemřel 11. srpna 1970 v Tišnově ve věku 85 let. Jeho syn Jindřich Stanislav Strnad (známý jako Stanislav Strnad) se také stal hercem a pokračoval tak v rodinné herecké tradici. Antonín Strnad zanechal v české kinematografii stopu jako charakterní herec, který dokázal přesvědčivě ztvárnit především role důstojných a společensky postavených mužů.