František Velebný

František Velebný, 17. srpna 1898, Nemošice u Pardubic – 18. listopadu 1973, Benešov, herec. František Velebný se narodil 17. srpna 1898 v Nemošicích u Pardubic. Od šestadvaceti let byl členem Národního divadla v Praze (1924–1963), kde postupně působil ve funkcích eléva činohry (1924–1936), sustentanta činohry (1936–1948) a nakonec inspicienta, asistenta režie a herce epizodních rolí (1948–1963). K herectví se dostal bez zvláštní průpravy a vzdělání a celou svou uměleckou kariéru spojil s Národním divadlem v Praze. Sem nastoupil v roce 1924 jako herecký elév a od roku 1948 začal (vedle hraní epizodních rolí) působit v ND také jako asistent režie a inspicient. Na naší první scéně pak setrval až do odchodu do důchodu v roce 1963. Před kamerou se objevoval jenom zřídka a i zde nikdy nepřekročil rámec epizodních roliček, stejně jako na jevišti. Za jeho nejvýraznější herecké kreace se dá považovat hlásný v historické komedii. Jeho filmografie zahrnuje několik menších rolí v českých filmech od konce 20. let až do konce 50. let 20. století. V roce 1927 ztvárnil roli zapisovatele u soudu. V roce 1938 se objevil ve dvou filmech, v jednom jako hlásný a ve druhém jako pacient MUDr. Matyse. V roce 1939 hrál strážmistra. Po válce pokračoval v epizodních rolích – v roce 1946 jako Svoboda, v roce 1947 jako komorník u Donelů a v roce 1957 jako Pepoušův otec. V divadelním prostředí se František Velebný objevil také v inscenaci Hrátky s čertem, kde ztvárnil role lovčího Huberta a čerta vrátného. Tato divadelní hra Jana Drdy byla později, v roce 1956, zfilmována režisérem Josefem Machem, ačkoli není potvrzeno, zda si v ní Velebný zahrál i ve filmové verzi. Po celý svůj život a kariéru, téměř čtyřicet let, sloužil František Velebný věrně a oddaně Národnímu divadlu. Avšak vždy stál v pozadí. Od roku 1948 začal vedle hraní epizodních rolí působit v Národním divadle také jako asistent režie a inspicient. Na naší první scéně pak setrval až do odchodu do důchodu v roce 1963. Před kamerou se objevoval jenom zřídka a i zde nikdy nepřekročil rámec epizodních roliček, stejně jako na jevišti. Přestože nebyl hercem velkých rolí, svou pílí a oddaností divadlu se stal důležitou součástí české divadelní scény první poloviny 20. století.