Jaroslav Wágner-Klenka

Jaroslav Wágner-Klenka, 17. června 1931, Doksy, Československo – 9. listopadu 2003, Praha, Česká republika, herec. Jaroslav Wágner-Klenka, vlastním jménem Jaroslav Klenka, se narodil 17. června 1931 v Doksech v tehdejším Československu. Zemřel 9. listopadu 2003 v Praze ve věku 72 let. Během své více než padesátileté herecké kariéry ztvárnil desítky filmových rolí, přičemž se specializoval především na menší, ale výrazné charakterní postavy. Počátky kariéry a významné filmové role Svou filmovou kariéru zahájil Wágner-Klenka na počátku 50. let. Mezi jeho první role patřila postava studenta Akademie ve filmu z roku 1951 a role vojáka Josefa v životopisném snímku Mikoláš Aleš (1952). Tento film režiséra Václava Kršky zachycuje nelehké období v životě slavného českého malíře, kdy musel čelit ústrkům a bídě, přičemž ho podporovala jeho milovaná Marina. Přestože Aleš žil v nelehkých podmínkách, svými kresbami přinášel radost prostým lidem. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří účinkování ve snímku Stříbrný vítr (1956), který byl adaptací stejnojmenného románu Fráni Šrámka. V tomto lyrickém filmu, kde hlavní role ztvárnili Eduard Cupák, František Šlégr, Marie Brožová a Radovan Lukavský, si Wágner-Klenka zahrál postavu Majera, přítele hlavního hrdiny Jana. Stříbrný vítr režiséra Václava Kršky vypráví příběh citlivého studenta, který špatně nese přísnou výchovu doma i ve škole, touží po svobodě a lásce, ale je až příliš naivní a idealistický. Výraznou rolí v jeho filmografii byla postava blázna Josefa ve filmu Den sedmý, osmá noc (1969) režiséra Evalda Schorma. Tento snímek byl natočen jako odpověď na srpnovou sovětskou okupaci a zachycuje příběh vesnice, do níž přijede kočovná divadelní společnost předvádějící pašijové hry. V temné noci obyvatelé vesnice podléhají panice, kterou záměrně vyvolává postava Srandisty. Někteří obyvatelé se stávají obětí šikany a ustaví se výbor, který začne rozhodovat o evakuaci. Film končí apokalyptickým obrazem, kdy na nádraží přichází právě blázen Josef, kterého ztvárnil Wágner-Klenka, a zjišťuje, že zmizely vagony a po lidech zůstaly jen zbytky věcí. Tento významný film nebyl po dokončení uveden do distribuce a jeho premiéra se uskutečnila až v červnu 1990, dlouho po Schormově smrti. Pozdější kariéra V 70. a 80. letech pokračoval Jaroslav Wágner-Klenka v aktivní herecké činnosti. V roce 1975 ztvárnil roli MUDr. Klema, v roce 1976 hrál vrátného garáží a také adjutanta generálporučíka SS Carla von Pücklera. V roce 1977 se objevil jako strážný a podomek, v roce 1979 jako lokaj-číšník a vrchní. V 80. letech pak ztvárnil role leydenského profesora (1983) a velitele pohraniční stráže (1984). Jeho poslední zaznamenanou filmovou rolí byla postava Víťova tchána z roku 1989. Divadelní působení Vedle filmové tvorby se Jaroslav Wágner-Klenka věnoval také divadlu. V letech 1974–1978 byl členem hereckého souboru Národního divadla v Praze. Toto angažmá v naší první scéně svědčí o jeho hereckých kvalitách a uznání v divadelním světě. Jaroslav Wágner-Klenka patřil k té generaci českých herců, kteří sice nestáli v první linii hvězd, ale svým profesionálním přístupem a charakteristickým herectvím významně přispěli k vysoké úrovni československé kinematografie druhé poloviny 20. století. Jeho schopnost ztvárnit různorodé postavy od vojáků přes lékaře až po blázny dokazuje jeho hereckou všestrannost a profesionalitu.