Libuše Zemková

Libuše Zemková, narozená 15. července 1924 v Luhačovicích, zemřelá 12. dubna 1960 v Praze, byla česká filmová a divadelní herečka. Narodila se do rodiny spisovatele Oldřicha Zemka (1893-1967), který ji od útlého věku vedl k lásce k umění a kultuře. Její herecký talent se projevil již v dětství, kdy jako předškolačka statovala v pohádkových hrách v brněnském Zemském divadle. Po přestěhování rodiny do Prahy příležitostně účinkovala na scéně žižkovského divadla Akropolis. Vzdělání získala na reálném gymnáziu a následně vystudovala dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Divadelní kariéra První profesionální angažmá nastoupila Libuše Zemková v roce 1944 v holešovické Uranii, která během války patřila k významným pražským scénám. Po skončení okupace se věnovala především filmování a byla členkou pražského Divadla státního filmu (1949-1950). Své poslední divadelní angažmá zakončila v Městském oblastním divadle v Benešově (1950-1953). Kromě divadla a filmu vystupovala také v televizi, rozhlase a věnovala se dabingu. Filmová kariéra Před filmovými kamerami debutovala Libuše Zemková v devatenácti letech ve větší úloze Lydie Bersecké, dcery bohatého průmyslníka, v detektivní komedii Čtrnáctý u stolu (1943). Tento film režíroval herec Oldřich Nový společně se střihačem Antonínem Zelenkou, kteří si ji vybrali především pro její krásu a přirozenost. Po skončení druhé světové války se představila jako manželka nadporučíka Jarmila Mašková v dramatu Nadlidé (1946) režiséra Václava Wassermana. Ve stejném roce ztvárnila roli komtesy Henrietty Astfeldové v životopisném hudebním filmu Housle a sen (1946) o osudech fenomenálního českého houslisty Josefa Slavíka. V následujících letech vytvořila Libuše Zemková několik vedlejších postav půvabných mladých žen z různých společenských vrstev. Byla sestrou švadlenky Josefinky Velebové (Zdenka Procházková) Katuškou Velebovou v Krejčíkově Týdnu v tichém domě (1947) podle Povídek malostranských Jana Nerudy. Dále ztvárnila mladou švadlenu Anežku v psychologickém dramatu Václava Kršky Až se vrátíš... (1947) a venkovské děvče Aničku Kálalovou v dobové agitce Žízeň (1949) režiséra Václava Kubáska. Pozdější filmová tvorba V 50. letech se účast Libuše Zemkové ve filmech omezila na drobnější úlohy. Objevila se jako hlasatelka závodního rozhlasu ve filmu Slovo dělá ženu (1952), jako krasojezdkyně Margit v dramatu Komedianti (1953), které vzniklo podle námětu jedné z povídek Ivana Olbrachta. Dále hrála ženu na slavnosti ve filmu Botostroj (1954) režiséra K. M. Walló, dvorní dámu v prvních dvou dílech Vávrovy husitské trilogie Jan Hus (1954) a Jan Žižka (1955), a kladenskou ženu v dramatu podle románu Antonína Zápotockého Rudá záře nad Kladnem (1955). Její poslední filmovou rolí byla exotická krasavice Servinaz v česko-bulharské pohádce Legenda o lásce (1956) režiséra Václava Kršky, která byla současně natáčena v české a bulharské verzi. Tuto roli ztvárnila pouhé čtyři roky před svou smrtí. Libuše Zemková, známá také pod vyvdaným příjmením Sobotková (jejím prvním manželem byl filmový střihač Jiří Sobotka), zemřela náhle a předčasně 12. dubna 1960 v Praze po komplikaci mimoděložního těhotenství ve věku nedožitých 36 let. Přesto na svém kontě zanechala pro filmové diváky na patnáct filmových rolí. Patřila k nejpohlednějším českým herečkám své doby a na filmovém plátně tak zůstává navždy mladá.