Michele Morgan

Michèle Morgan, vlastním jménem Simone Renée Roussel, narozená 29. února 1920 v Neuilly-sur-Seine ve Francii, byla jednou z nejvýznamnějších francouzských filmových hereček 20. století. Zemřela 20. prosince 2016 ve věku 96 let v Meudonu ve Francii. Začátky kariéry Ve věku pouhých 15 let opustila Morgan svůj domov a odešla do Paříže s odhodláním stát se herečkou. Studovala herectví pod vedením Reného Simona, zakladatele prestižní herecké školy Cours Simon, a svou filmovou kariéru začala v 16 letech jako komparzistka, aby si mohla platit herecké kurzy. Její talent brzy zaujal režiséra Marca Allégretta, který jí nabídl první významnější role ve filmech Heart of Paris (1937) a Storm (1938). Její enigmatické rysy a melancholický půvab vedly k tomu, že ji publikum začalo přirovnávat k mladé Gretě Garbo. Hvězda francouzského filmu Skutečný průlom v její kariéře přišel s filmem Port of Shadows (1938) režiséra Marcela Carného, kde hrála po boku Jeana Gabina. V tomto filmu, který se stal jedním ze stěžejních děl poetického realismu ve francouzské kinematografii, zazněla slavná věta, kdy jí Gabin říká: "Máš krásné oči, víš to?" Právě díky tomuto filmu získala přezdívku "herečka s nejkrásnějšíma očima v kinematografii". Následovaly další úspěšné filmy jako Coral Reefs (1939) a Stormy Waters (1941), které upevnily její pozici mezi francouzskými filmovými hvězdami. Hollywoodská etapa Po německé invazi do Francie v roce 1940 uprchla Morgan do Spojených států, kde podepsala smlouvu se studiem RKO Pictures. Její hollywoodská kariéra však nebyla tak úspěšná, jak by si přála. Hrála v několika válečných filmech, včetně Joan of Paris (1942) s Paulem Henreidem, Higher and Higher (1943) s Frankem Sinatrou a Passage to Marseille (1944) s Humphreyem Bogartem. Byla také zvažována pro roli Ilsy Lund ve filmu Casablanca, kterou nakonec získala Ingrid Bergman. V roce 1942 se provdala za amerického herce a producenta Williama Marshalla, s nímž měla syna Mikea. Manželství skončilo rozvodem v roce 1948. Návrat do Francie a vrchol kariéry Po válce se Morgan vrátila do Francie, kde její kariéra rychle nabrala nový dech. Za svůj výkon ve filmu Pastoral Symphony (1946) režiséra Jeana Delannoyho, kde ztvárnila slepou dívku, získala cenu pro nejlepší herečku na prvním ročníku filmového festivalu v Cannes. Následovaly další úspěšné filmy jako The Fallen Idol (1948) režiséra Carola Reeda, Fabiola (1949), The Proud and the Beautiful (1953), The Grand Maneuver (1955) a Shadow of the Guillotine (1956), kde ztvárnila Marii Antoinettu. Pozdější kariéra a odkaz V 50. letech se Morgan provdala za francouzského herce Henriho Vidala, který však v roce 1959 zemřel. Poté žila s režisérem a hercem Gérardem Ourym až do jeho smrti v roce 2006. V 60. letech její kariéra začala postupně upadat s příchodem francouzské nové vlny, která preferovala jiný typ hereckých osobností. Přesto se objevila v několika významných filmech jako Bluebeard (1963), Lost Command (1966) a Cat and Mouse (1975). V 70. letech se postupně stáhla z filmového průmyslu a věnovala se malování, které se stalo její vášní. V roce 2009 uspořádala výstavu svých děl v Paříži. Za svůj přínos francouzské kinematografii získala Morgan řadu ocenění, včetně Řádu čestné legie v roce 1969 a čestného Césara v roce 1992. Má také hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Michèle Morgan zůstává jednou z nejuctívanějších francouzských hereček všech dob, jejíž elegance, krása a herecký talent ji zajistily nesmrtelnost ve světě filmu.