Miroslav Hubáček

Miroslav Hubáček, režisér, 25. června 1921 – 20. listopadu 1986 Počátky kariéry Miroslav Hubáček začínal svou profesní dráhu jako scenárista a animátor v Baťových závodech ve Zlíně. Po druhé světové válce působil několik let v Krátkém filmu Praha, kde během let 1945–1949 natočil několik převážně propagačně laděných snímků. Mezi jeho významné rané počiny patří dokumentární film Prostějovská reportáž (1947) a Sklo (1949). K jeho důležitým počinům z tohoto období patří především střihový dokument o K. H. Frankovi s názvem Frank mezi námi (1946), na němž spolupracoval s Františkem Sádkem. Filmová tvorba 50. let V 50. letech se Miroslav Hubáček prosadil jako režisér celovečerních hraných filmů. V roce 1950 natočil kriminální drama V trestném území, ve kterém účinkovali Rudolf Deyl, Zdeněk Dítě, František Holar a Jiří Roll. V roce 1952 režíroval úspěšnou filmovou komedii Haškovy povídky ze starého mocnářství, která adaptovala čtyři povídky Jaroslava Haška. Na tento film později navázal Oldřich Lipský, který u Haškových povídek zastával post pomocného režiséra, dalším povídkovým snímkem Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955). Hubáčkovi se podařilo naprosto věrně zachytit atmosféru všech povídek a film se stal dílem, které se již nikdy nepodařilo zopakovat. V roce 1956 natočil psychologické drama Roztržka, které vypráví příběh manželství Jany a Petra, které je v krizi. Petr nemá na Janu čas a také soužití s Petrovými rodiči v jednom bytě přináší mnoho konfliktů. Mladí manželé doufají, že se jejich vztahy zlepší na společné dovolené. Jana odjede na dovolenou do svého rodiště sama, Petr má za ní přijet později. Mladá žena stráví příjemný den s přítelem z dětství Toníkem, ale po marném čekání na Petra se vrátí do Prahy. Toník, v němž setkání s přítelkyní probudí dávnou lásku, požádá Janu o schůzku. Toníkův dopis způsobí v manželství velkou roztržku. V hlavních rolích tohoto psychologického dramatu se představili Stanislava Seimlová, Václav Voska a Otto Lackovič. V roce 1959 režíroval melodramatický film Ošklivá slečna podle scénáře dramatika a scenáristy Oldřicha Daňka. Dana Medřická zde ztvárnila zatrpklou staropanenskou revizní účetní Hanu Kalvodovou, která přichází prověřit účetnictví oblastního nakladatelství. Žena, která skrývá svou vnitřní nejistotu a svá životní zklamání pod nepřitažlivým zjevem, se nečekaně promění pod vlivem vznikajícího vztahu s vedoucím redaktorem Jiřím Šteflem (Karel Höger). Začínající milostné pouto však dostane trhlinu, když se ukáže, že Štefl je zapleten do zpronevěry. Pozdější tvorba V roce 1973 natočil Miroslav Hubáček podle novely Marie Pujmanové Sestra Alena milostný příběh automobilového závodníka a zdravotní sestry. Hlavní hrdina, Karel Mareš, by sice po závažné operaci ledviny vůbec neměl vyjíždět na trať, prosadí si však účast na celostátní rallye. Dramatický průběh závodu dá za pravdu mladíkovu ošetřujícímu lékaři Srdínkovi, Karel však po krachu svých snů o závodní kariéře nachází oporu v milované Aleně. Scenáristé Vladimír Bor a Václav Šašek pozměnili povolání hlavního hrdiny, který je v předloze novinářem. Ve filmu tak přibylo dramatických momentů. V hlavních rolích pozapomenutého snímku z roku 1973 se objevili populární slovenští herci Emília Vášáryová a Štefan Kvietik, kteří byli předabováni Miluší Švormovou a Janem Třískou. Režisérský styl a odkaz Miroslav Hubáček patří mezi režiséry, kteří dokázali vytvořit kvalitní filmy i v době, kdy kinematografie podléhala ideologickým tlakům. Jeho filmy často vybočovaly z kontextu schematické tvorby budovatelského filmu 50. let, což samo o sobě bylo velkým pozitivem. Zvláště ceněné jsou jeho snímky Ošklivá slečna a Haškovy povídky ze starého mocnářství. Zajímavostí z natáčení je, že Vladimír Menšík ve svých vzpomínkách popisoval scénu, kdy se pokouší svést Milenu Dvorskou. Protože režisér Hubáček tuto scénu odkládal a herečka byla těhotná, nakonec v ní odmítla hrát, aby neutrpěla zdravotní újmu. Menšík pak musel „obcovat" se slaměnou matrací. Miroslav Hubáček zemřel 20. listopadu 1986 ve věku 65 let. Jeho filmografie čítá třináct celovečerních filmů, které jsou dodnes ceněny především pro svou psychologickou hloubku a kvalitní herecké výkony. Přestože některé jeho filmy upadly v částečné zapomnění, patří mezi významné osobnosti české kinematografie druhé poloviny 20. století.