Štefan Winkler

Štefan Winkler (16. ledna 1910, Jaworzno, Halič, Rakousko-Uhersko [nyní Polsko] – 24. prosince 1973, Bratislava, Československo [nyní Slovensko]) byl slovenský herec a pedagog. Vzdělání a začátky kariéry Základní školu navštěvoval v Podbrezovej, studoval v Banské Bystrici a na Učitelském ústavu v Lučenci. Svou profesní dráhu zahájil jako učitel v Snině, později působil v Petržalce. Své umělecké nadání rozvíjel nejprve při učitelském povolání v ochotnickém divadle, kde se věnoval herectví, režii i scénografii. V roce 1939 začal spolupracovat s Rozhlasovou držinou, což byl začátek jeho profesionální herecké kariéry. V letech 1940-1955 byl členem operety a činohry Nové scény Slovenského národního divadla. Od roku 1956 pracoval jako televizní režisér a v letech 1960-1970 působil jako výtvarník v časopise Zdravie ľudu v Bratislavě. Filmová kariéra Štefan Winkler patřil k charakterním hercům slovenské kinematografie 50. až 70. let 20. století. Jeho filmografie zahrnuje řadu významných slovenských filmů, kde často ztvárňoval menší, ale výrazné role. V historické satiře Zemianska česť (1958) režiséra Vladimíra Bahny si zahrál roli grófa Zelinského. Film zachycuje rozklad a úpadek zemianskeho stavu v první polovině 19. století, kdy schudobnělí zemani se sice ještě naoko hlásí k starým zásadám zemianské cti a slávy, volby však ukážou, jak lehké je koupit si rytířské vlastnosti. Winkler se objevil také v sociálním dramatu Pole neorané (1953), natočeném podle stejnojmenného románu slovenského spisovatele Petra Jilemnického. Film zachycuje bídu a zaostalost slovenských kopaničářů, vykořisťovaných vesnickými boháči, státem a církví v době největší hospodářské krize a nejkrutějšího zotročení chudých zemědělců. Jedním z jeho významnějších filmů byl Sladký čas Kalimagdory (1968), lyrická a obrazná bajka o muži, který nežije podle běžného plynutí času, ale řídí se střídáním ročních období v přírodě. Na jaře je téměř jako dítě, v létě dospívá v muže, na podzim postupně ztrácí vnitřní energii a zimu tráví spánkem v opuštěné bungalovu. V tomto filmu, který režíroval Leopold Lahola, hrál Winkler po boku mezinárodního obsazení včetně Rüdigera Bahra, Moniky Zinnenberg, Gisely Hahn a Magdy Vášáryové. Štefan Winkler se objevil také v jednom z nejpopulárnějších děl slovenské kinematografie - filmu Jánošík (1963), který vypráví příběh legendárního lidového hrdiny a zbojníka Jura Jánošíka (1688-1713) a zachycuje sociální situaci na Slovensku na konci 17. a začátku 18. století. Jedním z posledních filmů, ve kterých se Winkler objevil, bylo dvoudílné historické drama Červené víno (1976), natočené podle románu Františka Hečka. Tento film, režírovaný Andrejem Lettrichem, je považován za slovenskou klasiku a vypráví příběh vinohradnické rodiny Habdžovců. Filmová dráma zobrazuje těžký život na slovenské vesnici začátkem 20. století. Hlavní úlohu ve filmu hrají členové vinohradnické rodiny Habdžovců, žijící ve Vlčindole. Děj filmu zobrazuje životní příběhy více generací této rodiny, přičemž klíčovou postavou je nejstarší syn Urban (Štefan Kvietik). Jeho láska k rodinou neakceptované ženě ho přinutila k útěku z domu, čímž vyvolal hněv až nenávist celé jeho rodiny. Se svou mladou ženou (Emília Vášáryová) začal hospodařit, ale už i tak těžký život jim komplikují časté neúrody ve vinohradu a nepřejícníci. Odkaz Štefan Winkler patří k hercům, kteří svými charakterními rolemi přispěli k rozvoji slovenské kinematografie v jejím formativním období. Ačkoliv často hrál menší role, jeho herecký projev byl vždy přesvědčivý a autentický. Jeho všestrannost mu umožnila uplatnit se nejen jako herec, ale také jako pedagog, režisér a výtvarník. Zemřel 24. prosince 1973 v Bratislavě ve věku 63 let.