Josef Bulík

Josef Bulík, narozen 22. března 1925 v Praze, zemřel 28. srpna 2012 v Českých Budějovicích, byl český divadelní a filmový herec. Bez herecké průpravy zahájil svou kariéru souběžně ve filmu i na divadle. Jeho filmový debut přišel v roce 1947, kdy se objevil v menší roli v dramatu Uloupená hranice. V téže době nastoupil do Krajského oblastního divadla v Plzni (1948-1951), jeho další štací bylo Městské oblastní divadlo v Mladé Boleslavi (1951-1954). V sezóně 1953/54 nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde působil až do konce své aktivní kariéry. Po krátkém působení v Plzni a Mladé Boleslavi se České Budějovice staly jeho domovskou scénou. V Jihočeském divadle strávil Josef Bulík více než třicet let a odehrál zde desítky převážně vedlejších rolí. Své počátky absolvoval pod režijním vedením slavného režiséra Miroslava Macháčka v inscenacích jako Žižka z Trocnova, Hoře z rozumu či Poprask na laguně. V průběhu padesátých a šedesátých let střídal klasiku i modernu, hrál také v operetním žánru (Netopýr). Významnou roli mu přinesla inscenace Tři sestry z roku 1957, další hlavní roli záletného ženicha Fadinarda ztvárnil ve slavné frašce Slaměný klobouk (1961). Z dalších hereckých vystoupení Josefa Bulíka stojí za zmínku četné účinkování v Shakespearových hrách (Jak se vám líbí, Othello, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský), často hrál také v dramatickém odkazu Karla Čapka nebo hrách Voskovce a Wericha. Zajímavé příležitosti mu nabídly i detektivní hry Agathy Christie (Past na myši, Deset malých černoušků), ze světové moderny například Steinbeckova hra O myších a lidech. Na jevišti Jihočeského divadla působil Josef Bulík jako host i po odchodu do penze, naposledy se objevil v Havlově hře Odcházení (2008). Kromě budějovického divadla účinkoval Josef Bulík také na legendární scéně s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Jeho spolupráce s filmem byla omezená na několik málo snímků, které se natáčely v jižních Čechách a účast herců z budějovického divadla tedy byla logická. Bulík tak hrál například přednostu stanice v komedii Kam čert nemůže (1959), redaktora v satiře Bílá paní (1965) nebo uhlíře v historické veselohře Svatby pana Voka (1970). Znovu si pak filmaři vzpomněli na Josefa Bulíka až po čtvrt století, kdy se v malé roli objevil v dramatu Je třeba zabít Sekala (1997). Kromě těchto filmů účinkoval také ve snímcích Rodná zem (1954) a Sedmý kontinent (1960). Josef Bulík podle kolegů tíhl spíše ke komickým postavám, skvělý byl ale i například jako Lennie ve Steinbeckově hře O myších a lidech. Za výjimečný je považován především jeho výkon ve filmu Je třeba zabít Sekala, který byl zároveň jeho posledním filmem. V této roli dokázal, že není jen komik, ale i charakterní herec, protože dokázal důvěryhodně vytvořit typ tvrdého sedláka. Kromě divadla se Josef Bulík věnoval práci v rozhlase a od počátku padesátých let účinkoval v řadě různých formátů rozhlasových pořadů pořízených ve studiu v Českých Budějovicích. V roce 1996 obdržel od Herecké asociace cenu Senior Prix. Během své kariéry vytvořil pestrou směsici postav v celkem 179 divadelních inscenacích. Kromě toho byl častým hostem rozhlasového studia a spolu s dalšími členy činohry působil v kabaretu HErCů Jihočeského divadla. Patřil k nejvýraznějším postavám Jihočeského divadla. Kolegové na něj vzpomínají jako na herce, který dokázal každou napjatou situaci zlepšit vtipem. Byla s ním legrace na jevišti i v zákulisí, plnil roli lídra souboru, za kterým chodili diváci. Byl vždycky pozitivní a opravdu komik svojí podstatou. Kdykoli došlo k nějaké napjaté situaci nebo stresu, dokázal ve vhodné chvíli utrousit vtip a bylo zase dobře.