Karel Sekera

Karel Sekera (30. 12. 1931, Praha – 6. 4. 1990, Praha) byl český herec. Herecké vzdělání získal na DAMU, kterou absolvoval v roce 1959. Po studiích nejprve prověřoval své herecké schopnosti na jevištích oblastních divadel v Příbrami, Ostravě a Kladně, kde získával první profesionální zkušenosti. Od roku 1965 až do své smrti v roce 1990 byl členem souboru Divadla Jiřího Wolkera v Praze, které se zaměřovalo především na tvorbu pro děti a mládež. Toto divadlo, pojmenované po levicově orientovaném básníkovi Jiřím Wolkerovi, bylo významnou scénou pro mladé publikum a pod vedením ředitele Karla Richtera (od roku 1974) se stalo místem, kde se formovaly mnohé herecké talenty. Karel Sekera zde strávil podstatnou část své divadelní kariéry a patřil k stálým členům souboru. Vedle divadelní práce se Karel Sekera postupně prosadil i před filmovou a televizní kamerou. Jeho filmová kariéra začala nejprve menšími rolemi v televizních projektech jako Chvíle rozhodnutí (1961), Rozhovory (1969) a Tichý svědek (1973). Na filmovém plátně debutoval v roce 1970 v komedii režiséra Oldřicha Lipského Čtyři vraždy stačí, drahoušku, kde ztvárnil postavu Colea. Ačkoliv šlo o epizodní roli, byl to začátek jeho téměř dvacetileté filmové kariéry. Herecké schopnosti a vzdělání z DAMU (1959) nejprve prověřoval na jevištích oblastních divadel (Příbram, Ostrava, Kladno) a od roku 1965 až do své smrti rozvíjel v souboru Divadla Jiřího Wolkera v Praze. Osvojil si též metody a styl herecké práce před kamerou, ale jen v okrajových epizodkách, do nichž byl obsazován zprvu v televizi (Chvíle rozhodnutí, 1961; Rozhovory, 1969; Tichý svědek, 1973) a od počátku 70. let především ve filmech, z nichž prvním byla komedie O. Lipského „Čtyři vraždy stačí, drahoušku" (1970). V následujících téměř dvaceti snímcích, mezi nimiž převažovaly tituly historické a politicky exponované, mu přidělovali většinou roličky policistů (Člověk není sám, 1971; Dům Na poříčí, 1976), vojáků a důstojníků různých armád (…a pozdravuji vlaštovky, 1972; Sokolovo, 1974; Sarajevský atentát, 1975; Vítězný lid, 1977; Svítalo celou noc, 1980; Piloti, 1988; Kainovo znamení, 1989). V průběhu 70. a 80. let se Karel Sekera specializoval především na menší, ale charakteristické role v historických a válečných filmech. Často ztvárňoval postavy policistů, vojáků a důstojníků různých armád. K jeho významnějším filmovým rolím patřilo účinkování v dramatu Člověk není sám (1971), kde hrál policistu, a v historickém snímku Dům Na poříčí (1976), který rekonstruoval skutečnou událost zřícení nedostavěného domu v Praze v roce 1928. Mezi jeho další významné filmy patří válečné drama ...a pozdravuji vlaštovky (1972), kde se objevil po boku Magdy Vášáryové, která ztvárnila hlavní roli Marie Kudeříkové. V roce 1974 si zahrál ve válečném velkofilmu Sokolovo, který byl součástí historické trilogie režiséra Otakara Vávry. Následoval Sarajevský atentát (1975), česko-jugoslávský historický snímek o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. V pozdějších letech své kariéry účinkoval v dalších historických a válečných filmech jako Vítězný lid (1977) a Svítalo celou noc (1980), který zachycoval dramatické události posledních dnů druhé světové války v Praze. Mezi jeho poslední filmové role patřily účinkování ve snímcích Piloti (1988) a Kainovo znamení (1989), česko-polském historickém dramatu odehrávajícím se během prusko-rakouské války v roce 1866. Karel Sekera patřil k té skupině českých herců, kteří sice nezískali hlavní role ve známých filmech, ale svými menšími charakteristickými postavami přispěli k autenticitě mnoha významných československých filmů 70. a 80. let. Zemřel 6. dubna 1990 v Praze ve věku 58 let.