Jaroslav Lokša

Jaroslav Lokša, narozen 21. září 1895 v Ostravě-Vítkovicích, zemřel 18. dubna 1975 v Brně, byl významný český divadelní a filmový herec. Pocházel z dělnické rodiny a jeho dětství v chudých poměrech vystřídala trpká zkušenost účasti v první světové válce. Po válce pracoval jako jeřábník ve Vítkovických železárnách. K divadlu se dostal počátkem dvacátých let víceméně náhodou, na jeviště jej přivedla jeho bývalá spolužačka a v letech 1922-1926 vystřídal angažmá u několika kočovných divadelních společností. V letech 1926-1928 působil Jaroslav Lokša v divadle v Kladně, kde se seznámil s významnými herci typu Jaroslava Průchy. V roce 1928 byl angažován do Národního divadla v Brně (později Zemské a nakonec Státní divadlo), kde setrval bezmála čtyřicet let. Zde se stal jednou z nejvýraznějších osobností brněnského divadelnictví. Divadelní kariéra Nejprve na něj čekaly role milovníků a romantických hrdinů, významnou érou v jeho divadelní dráze byla třicátá léta. Tehdy spolupracoval s režisérem Alešem Podhorským, s nímž se znal již z Kladna, a pod jeho vedením přivedl k uměleckým vrcholům své realistické herectví (Okénko, Alžběta Anglická, Hamlet). Sám Jaroslav Lokša ale největší zalíbení nacházel v českých hrách (Naši furianti, Paličova dcera, Hrátky s čertem, Noc na Karlštejně), dramatu Maryša bratří Mrštíků se ujal i jako režisér a sám si také zahrál Vávru. Titulní role ve hře Mikuláš Dačický z Heslova s jejím pročeským vyzněním mu za války přinesla také nepříjemnou pozornost gestapa. Z dalších zásadních postav světového repertoáru připomeňme titulní role v Shakespearově Juliu Caesarovi nebo Mefista v Goethově hře Faust a Markétka. Prosazoval ve svých rolích realistické herectví, svůj talent využil v postavách českého i světového repertoáru, v Brně vytvořil na osmdesát rolí. Hrál i s ochotnickými spolky, se kterými zajížděl do moravských měst a vesnic. Jeho výraznou tvář využili i filmoví tvůrci (např. Řeka čaruje), nebo televizní režiséři. Kromě angažmá na přední brněnské scéně Jaroslav Lokša často a rád spolupracoval s ochotnickými spolky, vyjížděl na zájezdová představení, později účinkoval také v inscenacích z produkce brněnského studia Československé televize. V letech 1953-1957 působil též pedagogicky na JAMU. Ze svazku Státního divadla v Brně odešel v roce 1964 do penze. Jaroslav Lokša zemřel v Brně 18. dubna 1975 ve věku nedožitých osmdesáti let. Filmová kariéra S filmem spolupracoval jen příležitostně až po druhé světové válce, v krátkém osvětovém snímku Rozhovor ve vlaku (1947) hrál lékaře, později ztvárnil zápornou postavu bohatého sedláka Fulína v budovatelském dramatu Cesta ke štěstí (1951), které je i přes své pochybné kvality dodnes známé. Jako ovčák Martin Gajdoš se pak objevil v komedii Ještě svatba nebyla (1954), jeho poslední rolí byla postava českého inženýra Petušky pracujícího na Slovensku ve slovenském filmu Previerka lásky (1956), v němž jeho dceru hrála Hana Hegerová. Ve filmu Řeka čaruje, který byl natočen režisérem Václavem Krškou v roce 1945 podle lyrické rozhlasové hry Josefa Tomana, se objevil po boku hlavního hrdiny, stárnoucího muže pana Koháka (František Hanus), který žije v područí své panovačné ženy, svázán životním stereotypem snobské společnosti takzvaných „vyšších kruhů" a znuděn vnucenou nečinností. Po předstíraném zdravotním kolapsu má odjet na zotavenou k moři, ale odjede na Sázavu, do kraje svého mládí. Řeka a prostý venkovský způsob života si jej podmaní natolik, že "omládne". Chce navštívit kamaráda Lebedu, ale zjišťuje, že si vzal za manželku jeho první lásku, kterou on sám opustil kvůli výhodné partii z města. Přemýšlí nad svým dosavadním životem. V okamžiku, kdy ho nepozná a zapře jeho vlastní žena, se nakonec rozhodne zůstat a začít budovat svůj život znovu. V budovatelském dramatu Cesta ke štěstí (1951) ztvárnil Jaroslav Lokša zápornou postavu bohatého sedláka Fulína. Film vypráví příběh Vlasty Tomešové (Jiřina Švorcová), která se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. V komedii Ještě svatba nebyla (1954) hrál Jaroslav Lokša roli ovčáka Martina Gajdoše. Film se odehrává na Slovácku, kde se na každoroční slavnosti ve Strážnici setkali dávní soupeří - družstevníci ze sousedních obcí Dubnice a Bojanova. Dubničtí hrají tentokrát prim jak v prodeji klobásů, tak i na uměleckém foru. V krátkém osvětovém snímku Rozhovor ve vlaku (1947) ztvárnil Lokša roli lékaře. Dva mladíci si vyprávějí ve vlaku o různých veselých večírcích, na nichž nechybí nikdy alkohol. Spolucestující starší muž se jim představí jako lékař, specializovaný na venerické choroby, a upozorní je na nebezpečí, které plyne z nemírného pití alkoholu... Osvětový snímek Miloše Wasserbauera upozorňoval na nebezpečí alkoholu. V jeho posledním filmu Previerka lásky (1956) hrál Jaroslav Lokša roli českého inženýra Petušky. Film vypráví příběh, který sděluje, že přece vůbec nezáleží na národnosti, ale jen na lásce. Mladý slovenský dělník se oženil s českou dívkou, avšak mezi ním a tchánem záhy došlo k rozbrojům. Jenže jejich rozbrojů využily nacionalistické síly a málem se jim podařilo ochromit výrobu v důležité továrně. Film vznikl nedlouho po politickém procesu s tzv. buržoazními nacionalisty. Za zmínku ještě stojí, že hlavní ženskou roli ztvárnila mladičká Hana Hegerová, tehdy ještě Čelková. Jaroslav Lokša patřil k výrazným osobnostem českého divadla, jehož talent se naplno rozvinul především na prknech brněnského Národního divadla. Jeho filmografie sice není rozsáhlá, ale i v několika filmových rolích dokázal zanechat nesmazatelnou stopu a prokázat své herecké mistrovství.