Jaromír Borek

Jaromír Borek, narozen 23. března 1931 v Praze, zemřel 28. srpna 2004 v Praze, byl český filmový režisér, scenárista a autor námětů. Zpočátku k filmové práci vůbec nesměřoval. Po vystudování architektury se živil prací projektanta. Avšak Borkova záliba a láska pro umění ho nakonec přivedly k divadlu a filmu. Nejprve začínal v divadlech jako herec, režisér a scénograf. Aby mohl přejít až k filmu, vystudoval roku 1964 na pražské FAMU obor režie. Začátky filmové kariéry Během studií začal pracovat jako asistent režie (Život bez kytary Jiřího Hanibala), spolupracovník (Schmidtova Černobílá Sylva), psal scénáře, statoval a hrál malé role v televizi. Během let 1965–1973 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako pomocný režisér (Útěk do větru, Já, spravedlnost, Oáza) a autor technických scénářů. Současně Jaromír Borek režíroval projekty v Československé televizi, v Armádním filmu (Antonín Chittussi, J. V. Mysliveček) a v Krátkém filmu (Svědectví času, Sbírka českého sochařství 19. a 20. století na Zbraslavi). Jako režisér byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov (1973–1991). Režisérsky debutoval povídkovou Reprezentant z povídkového triptychu Maturita za školou (1973). V první polovici 70. let ještě stihl uvést do kin jako své první samostatné dílo psychologické drama z prostředí mladých dívek a chlapců Kvočny a král (1974) a o rok později dětský film Na startu je delfín (1974) ze sportovního prostředí. Za příběh Na startu je delfín (1974) získal Stříbrnou píšťalku jako Cenu Československého filmu (1975) na XV. Festivalu filmů pro děti Gottwaldov (Zlín). Tvorba zaměřená na mládež Jako samostatný filmový režisér se plně věnoval námětům ze současnosti, problémům mladých lidí a natáčením dětských a filmů pro mládež. Ke svým snímkům si současně psal i scénáře a občas i náměty (Kvočny a král, Lvi salónů, Tři od moře nebo Výjimečná situace). Po čtyřleté přestávce opět Jaromír Borek natáčel. Po komedii o dvou venkovských zednících (hráli je Josef Dvořák a Jan Hart) ve víru velkoměsta pod názvem Lvi salónů (1978) režíroval koprodukční československo-bulharský film o pionýrech Tři od moře (1979). V komedii Lvi salónů vytvořil příběh o samorostlém ostravském zedníkovi Ferym, který se během stavby pražského sídliště úspěšně střetává s nástrahami velkoměsta. Fery se seznámí s naivním spolupracovníkem Pepíkem, s nímž začne žít v maringotce přímo na staveništi. Pepíkův klid nebezpečně ohrozí kavárenská zpěvačka Viržinie. Protřelou mladou ženu totiž zajímají jen peníze – a brzy proto přivede okouzleného mladíka do nezáviděníhodné situace. Fery však kamarádovi pomůže z nesnází. Hlavních rolí se ujali Josef Dvořák (Fery) a Jan Hartl (Pepík). Vrchol kariéry v 80. letech 80. léta načal Borek dětským filmem z prostředí malých jachtařů pod titulem Muž přes palubu (1980) v titulních rolích s Viktorem Králem a Ivanem Vyskočilem. O tři roky později natočil komedii s Jiřím Langmajerem a Danou Vávrovou Kluk za dvě pětky (1983). Kluk za dvě pětky bylo psychologické drama o zednickém učni podle scénáře Ivo Pelanta, který pro Borka napsal už dětský jachtařský snímek Muž přes palubu. Navzdory optimistickému konci zrcadlí Kluk za dvě pětky neromantické osudy naivního sedmnáctiletého mladíka, který se kvůli lásce k dívce z lepší rodiny Elišce (Dana Vávrová) marně pokouší překonat své sociální indispozice. Snímku s debutujícím, tehdy sedmnáctiletým Jiřím Langmajerem v titulní roli sice chybí smysl pro autenticitu, příběh Edy Mařáka nicméně představuje nezvyklý „sociální" vhled do reality osmdesátých let. Za dětský příběh Muž přes palubu (1980) získal Zvláštní cenu poroty (1981) na XXI. Festivalu filmů pro děti Gottwaldov. Závěr filmové kariéry Ve druhé polovině 80. let se závěrem své filmografie mírně odklonil od svých dosavadních cílů určených pro mládež. Jeho dva poslední filmy byly natočeny podle skutečných událostí. Drama Výjimečná situace (1985) se opíralo o požár pražské lokomotivky ČKD a stalo se příspěvkem Filmového studia Barrandov k XVII. sjezdu KSČ. A Borkův úplně poslední opět dramatický snímek Cena medu (1986) se nechal u autorů inspirovat událostí z NDR, kde v Greifswaldu zachránili pětiletého chlapce po zasažení pěti set včelích žihadel. Zbylých osmnáct let již pro české filmové diváky režisér Jaromír Borek netočil a do své smrti dožil v ústraní. Jak již bylo řečeno, autorsky a režijně působil i v Československé televizi (inscenace Malá kronika Anny Magdaleny Bachové, Slavík omámený růží, Piknik před deštěm, Hříchy mládí, Klavír či seriál Sršně v úli). Ač jeho režisérská tvorba není bohatá a zasahuje jen do 70. a 80. let, patří plně do dějin českého filmu. Režisér a scenárista Jaromír Borek zemřel v zapomenutí 28. srpna 2004 v Praze ve věku sedmdesáti tří let.