Vlasta Vlasáková

Vlasta Vlasáková (7. října 1921, Praha – 2. března 1983, Ostrava) byla česká herečka a politička. Narodila se v Praze a během okupace byla totálně nasazena. Po válce absolvovala herectví na Státní konzervatoři v Praze (1946) a následně i na nově zřízené DAMU, kterou dokončila v roce 1948. Divadelní kariéra Ihned po dokončení studií v roce 1948 získala angažmá ve Státním divadle v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské), kterému zůstala věrná po celou svoji hereckou dráhu až do své smrti v roce 1983. Zvláště v mladším věku jí tato scéna dopřála stěžejní role v klasickém repertoáru. Ztvárnila role v inscenacích jako Cyrano z Bergeracu, Pygmalion, Tři sestry či Svatá Jana. V polovině 50. let zaujala odborníky především titulní rolí v Ibsenově hře Nora. Světový repertoár tvořil v její jevištní práci dominující položku, ačkoliv v pozdějších letech začal význam jejích vystoupení na jevišti klesat. Její poslední výraznou rolí byla Amanda ve Williamsově hře Skleněný zvěřinec (1981). Filmová kariéra Ještě před dokončením studií debutovala ve filmu, kdy poprvé hrála dívku jednoho ze zbojníků v dramatu Nikola Šuhaj (1947). V následujících letech ji režiséři oslovili několikrát pro vedlejší role, z nichž můžeme připomenout postavu manželky průvodčího Andulky ve filmu Němá barikáda (1948). Ve druhé polovině 50. let se předvedla jako manželka Tonička ve Weissově Hře o život (1956) a matka Bohumila Benadová v Juráškovi (1956) pod režijním vedením Miroslava Cikána. Během uvolněných 60. let pro Vlasákovou filmaři neměli žádnou roli. K práci ve filmu se vrátila znovu až počátkem 70. let. Větších rolí se dočkala až v období normalizace, kdy se objevovala ve společensky exponovaných dílech. Ztvárnila roli Milady v Čechově filmu Klíč (1971), který byl natočen k 50. výročí založení Komunistické strany Československa. Následně hrála matku vojáka Lukáše (Miroslav Nohýnek) v koprodukčním Golubově válečném dramatu Borisek, malý seržant (1975). V roce 1977 se objevila jako žena sedláka Pernici (Ilja Prachař) v příběhu O moravské zemi Antonína Kachlíka a také jako lékařka přezdívaná Železná panna v Brynychově filmu Hněv (1977). Televizní tvorba Sporadicky pracovala také pro televizi, kde za zmínku stojí inscenace natočené v Ostravě podle klasických literárních předloh (Plukovník Chabert, 1967). Z televizní tvorby je známá její role novinářky Dagmar Konečné ze seriálu 30 případů majora Zemana (1979), hrála také v seriálu Haldy (1974). Jejím posledním vystoupením před kamerou byla nevelká role v televizním filmu Příběh muže, který miloval svou ženu (1982). Politická činnost a ocenění Díky členství v Komunistické straně Československa rozšířila své aktivity i mimo divadlo a film. V letech 1971–1981 byla poslankyní České národní rady za KSČ. Za výkon v Optimistické tragédii získala Cenu Jaroslava Průchy (1972) i Státní cenu (1972). Dále obdržela titul Zasloužilé umělkyně (1973) a Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Vlasta Vlasáková zemřela v Ostravě 2. března 1983 ve věku 61 let.