Zdeněk Lstibůrek

Zdeněk Lstibůrek, 8. 12. 1951 Vyškov – 3. 3. 2020 Praha, herec, architekt a filmový scénograf. Zdeněk Lstibůrek se narodil 8. prosince 1951 ve Vyškově . Dětství prožil s maminkou ve Vranovicích, malé vesničce u Brna . Jeho život navždy změnila náhodná zpráva v novinách o konkurzu na dětského herce pro připravovaný film Karla Kachyni, kterou si všimla jeho maminka a zeptala se třináctiletého syna, zda by se nechtěl přihlásit . Zdeněk souhlasil, byl vybrán do dalšího kola pro kamerové zkoušky v Praze a nakonec získal hlavní dětskou roli Olina ve filmu Ať žije republika . Natáčení mu zabralo prakticky celý školní rok sedmé třídy . Filmový debut a jediná herecká role Jako žáka 7. třídy si ho vybral režisér Karel Kachyňa pro hlavní roli vesnického chlapce Oldřicha Vařeky přezdívaného Pinďa do epického filmu Ať žije republika (1965). Tím však jeho herecká dráha skončila . Film byl natočen podle scénáře Jana Procházky a vypráví příběh o snech mladého chlapce, který se na konci druhé světové války pokouší najít cestu k otci . Ve filmu mu filmové rodiče ztvárnili herci Vlado Müller a Naděžda Gajerová . Zdeněk roli zvládl na jedničku, k čemuž přispělo i jeho přemluvení Janem Krausem. Režisér Kachyňa o něm později prohlásil, že to byl nejlepší dětský herec, který mu hrál v jeho filmech . Film Ať žije republika je považován za kvalitní mistrovské dílo Karla Kachyni, které neprávem upadlo trochu v zapomnění. Jde o dobrodružný a depresivní příběh chlapce, jehož dětství je bezcitně poznamenáno dobou válečného běsnění a bídou jím vyvolanou . V šedesátých letech došlo díky autorům československé nové vlny k přehodnocování zažitého, ideologicky zmanipulovaného obrazu druhé světové války. Jedním z vůbec prvních děl tohoto typu je právě drama z roku 1965 s ironickým názvem Ať žije republika . Do června roku 1970, kdy byl stažen z distribuce, film v českých kinech zhlédlo 1 153 983 diváků. V následujících měsících z kin zmizely také ostatní filmy dvojice Kachyňa–Procházka, včetně Kočáru do Vídně . Předpremiéra filmu proběhla v Bechyni v roce 1966, ale bez účasti Zdeňka, který se styděl a nedorazil. Po roce 1968 skončil film mezi zakázanými, a to na dlouhá léta až do roku 1989. Zdeněk nikdy před tím ani po tom už ve filmu nehrál, přestože nabídky po filmu Ať žije republika chodily. Ale protože si filmování nijak zvlášť neoblíbil a cítil se po intenzivním filmování hodně vyčerpán, tak role odmítal . Přesto rok trvající natáčení Zdeňka Lstibůrka znechutilo. I když pak měl další filmové nabídky, nevzal je. Filmování mu ale i tak něco dalo. "Film mi otevřel oči. Že válka není jenom o tom, že je milion mrtvých, ale že ti mrtví jsou skuteční lidé," uzavřel Lstibůrek . Vzdělání a profesní kariéra Zdeněk Lstibůrek vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni (1971) a v roce 1978 dokončil vzdělání na Českém vysokém učení, technickou fakultu architektury v Brně . O několik let po natáčení filmu odešel na slavnou výtvarnou školu do Bechyně, kde studoval například i Karel Kryl. Ve studiu pak pokračoval na katedře architektury v Brně . Jeho touha byla zůstat u filmu a být filmovým architektem. Začínal jako architekt památkové péče v Brně, později přesídlil do Prahy, kde pracoval ve stejném povolání. V roce 1985 se mu splnil sen a stal se filmovým scénografem, a to až do roku 2005 . Několikrát lze najít jeho jméno v titulcích zahraničních filmů, ale to už jako filmového architekta. V roce 1996 pomáhal svým umem při natáčení seriálu Maigret, v epizodě Maigret a hlava muže, nebo v roce 2005 pracoval pro film A tou nocí nevidím jedinou hvězdu . Souběžně s filmovou prací maloval, dál se věnoval práci architekta, a to i po světě, inscenoval světové výstavy a interiér letiště Ruzyně je též jeho práce . S režisérem Kachyňou si při natáčení filmu Ať žije republika našel dobrý vztah, proto není nic divného, že se později setkávali . Zdeněk Lstibůrek zemřel 3. března 2020 v Praze .