Blanka Blahníková

Blanka Blahníková, 17. června 1923, Praha – 21. srpna 2008, Praha, herečka Divadelní začátky a kariéra Blanka Blahníková se narodila 17. června 1923 v Praze. Pro hereckou práci se systematicky připravila u herečky Národního divadla Jarmily Kronbauerové. První herecké zkušenosti získala ještě během nacistické okupace u kočovné divadelní společnosti ředitele F. Grabingera, dále v Divadle pracujících v pražské Michli a v holešovické Uranii. Po roce 1945 prošla řadou pražských a oblastních scén: Divadlo 5. května (1945–1946), Divadlo pracujících Zlín (1946–1947), Divadlo města Žižkova (1947–1948), Městské divadlo Kolín (1948–1952), Vesnické divadlo (1952–1956), Východočeské divadlo Pardubice (1956–1958) a Státní zájezdové divadlo (1958–1960). Dále hrála v mladoboleslavském Městském oblastním divadle (1960–1964), v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1964–1969), v pražské Maringotce (1969–1973) a nakonec až do odchodu na odpočinek v Činoherním klubu Praha (1973–1985), kde se naposledy objevila v roce 1988. Hostovala také v královehradeckém Východočeském loutkovém divadle Drak (1968) a v Ateliéru Ypsilon (1980). Divadelní role Díky své ostře řezané tváři často ztvárňovala charakterní postavy starších žen. Na divadelních prknech se objevovala jako Anka (Vesnice žen), Alžběta (Noc na Karlštejně), Sousedka (Jánošík), Mladá kněžna (Lucerna), Filja Ďoková (Naše země), Lady Milfordová (Úklady a láska), Mirandolina (Paní hostinská), Anča Bartíková (Dítě), Hilda Schmidtová a Jana Grahamová (Třicet stříbrných). Od konce 50. let se Blahníková objevovala v inscenacích Antigona (Eurydike), Třetí přání (Božena), Kutnohorští havíři (Sestra Klára), Irkutská historie (Larisa), Zimní pohádka (Hermiona), Pygmalión (Paní Higginsová), Anna Kareninová (Kněžna Jelizaveta Tverská) a mnoha dalších. Filmová kariéra Před filmovou kamerou debutovala až ve svých jednačtyřiceti letech jako učitelka v komedii Za pět minut sedm (1964) režiséra Pavla Hobla. K další filmové práci se dostala až o jedenáct let později po svém definitivním příchodu do Prahy. V 70. letech se představila jako třídní učitelka Jelínková v Hanibalově dětské komedii Anna, sestra Jany (1975) s Luďkem Munzarem a Milenou Dvorskou a jako sekretářka u Tobiáše (Rudolf Krátký) v dramatu Čistá řeka (1978) režiséra Štěpána Skalského. Filmová 80. léta obohatila Blahníková kreacemi zdravotní sestry Andělky na onkologii v tragikomedii Jaromila Jireše Prodloužený čas (1984), bytné Renáty (Radoslava Boháčová) v Krejčíkově satirické komedii Prodavač humoru (1984), poštovní úřednice v dramatu Jaromíra Borka Cena medu (1986), služky Uršuly v historické rekonstrukci Evropa tančila valčík (1989) režiséra Otakara Vávry a matky (namluvila jí Alena Kreuzmannová) hlavního hrdiny Ludvíka Machla (Olaf Lubaszenko) v československo-polském koprodukčním psychologickém dramatu Kainovo znamení / Czarny Wąwóz (1989). Po roce 1989 se již před filmovými kamerami neobjevila. Další umělecké aktivity Své vlohy uplatnila také v rozhlase (Vaska Trubačov a jeho kamarádi, OK 12 startuje, Tom Sawyer, A v prach se neobrátím, Láska vše zachrání, Taras Bulba), při namlouvání audioknih (Dobrodružství Toma Sawyera, Klapzubova jedenáctka), v dabingu, v televizních filmech (Vlčí halíř, Tetinka, Nikola Šuhaj loupežník, Dědictví slečny Innocencie) a v seriálech (My z konce světa, Inženýrská odysea, Malý pitaval z velkého města, Hospoda). Provdaná byla jako Kotrbová (uváděna též jako Blanka Blahníková-Kotrbová). V roce 1998 obdržela Cenu Senior Prix. Zemřela 21. srpna 2008 v Praze ve věku 85 let.