Ludvík Letenský

Ludvík Letenský, narozen 27. června 1900 v Praze, zemřel 10. října 1951 v Praze, byl český herec a operetní zpěvák. Vlastním jménem Ludvík Hrdlička, pocházel z rodiny Ludvíka Hrdličky a Kateřiny rozené Růžičkové. Divadelní kariéra Ludvík Letenský zahájil svou uměleckou dráhu jako divadelní herec. V roce 1926 se seznámil s herečkou Annou Svobodovou ve společnosti Otty Alfrediho, kde společně působili do roku 1927. Téhož roku se s ní oženil a přijal umělecké jméno Letenský. V letech 1927-1929 působil v divadle v Košicích, kde vytvořil mnoho zajímavých rolí, nejprve v činohře a později v operetě. Mezi jeho významné role patřily postavy v Moliérově Zdravém nemocném, ve Štechově Třetím zvonění či v Langerově komedii Velbloud uchem jehly. V sezoně 1930-1931 přešel do divadla v Olomouci a poté se vrátil na Slovensko, tentokrát do Slovenského národního divadla v Bratislavě. Zde působil v operetním souboru, kde ztvárnil role v dílech jako Rosa Marie od Rudolfa Frimla, Květ Havaje od Paula Abrahama nebo Hrabě Luxemburg od Franze Lehára. Na Slovensku působil až do roku 1933, kdy se s rodinou vrátil do Čech. Pražské období V roce 1936 se Ludvík Letenský s rodinou natrvalo usadil v Praze, kde si v Holešovicích zřídil půjčovnu divadelních a maškarních kostýmů. Vedle podnikání pokračoval v herecké kariéře. Vystupoval v Tylově divadle v Nuslích, které patřilo Járovi Kohoutovi, ve veselohře K. J. Beneše Na tý louce zelený. Dále působil ve Velké operetě, kde se v roce 1937 objevil ve hře Františka Ketzeka a Bedřicha Šulce Bílá vrána či v operetě Járy Beneše Panna Pusy. V roce 1941 účinkoval v divadle Akropolis v představení Jaroslava Mottla a Karla Melíška Grandhotel Riviéra a v prosinci roku 1942 v komedii Heintze Hentschkeho Maska v modrém. Filmová kariéra Přestože v divadle dostával velké množství různorodých rolí, ve filmu se Ludvík Letenský příliš neprosadil. Za svou kariéru si zahrál pouze ve třech snímcích. Poprvé se představil jako bezejmenný poslíček ve filmu Anita v ráji (1934). Následovala role vrchního Pepíčka ve veselohře Děvčátko z venkova (1937), která vypráví příběh osiřelé Zdeňky Štěpánové, jež se dostává do péče majitele továrny na hračky. Jeho poslední filmovou rolí byl holič Lojza v komedii Manželka něco tuší (1938). Tento film pojednává o usedlém obchodním radovi Křelinovi, který je nepřítelem všech milovníků přírody, ale po hádce s manželkou se ocitne mezi trampy, kteří ho vezmou na výlet, což ho zcela změní. Osobní život V roce 1926 se Ludvíku Letenskému a jeho ženě Anně narodil v Českých Budějovicích syn Jiří Letenský, který se později také věnoval umělecké kariéře. Manželství s Annou Letenskou však nebylo šťastné a v roce 1940 se po vzájemné dohodě rozvedli, přestože zůstali přáteli. O tom svědčí i skutečnost, že po zatčení Anny Letenské gestapem v roce 1942 se pokusil o její záchranu. Jeho snahy byly bohužel marné a Anna Letenská byla 24. října 1942 popravena v koncentračním táboře Mauthausen. I sám Ludvík Letenský měl problémy s nacistickým režimem kvůli nedodržování schválených textů od německých cenzorů během představení v Praze. Po rozvodu se odstěhoval na pražský Žižkov, kde se věnoval především své půjčovně divadelních kostýmů. Ke konci života ho silně omezovala srdeční choroba. V roce 1951 se oženil se svou dlouholetou družkou, herečkou Annou Inemannovou, ale krátce po sňatku, 10. října 1951, zemřel. Pohřben je na pražských Olšanech.