Mikuláš Huba

Mikuláš Huba, narozen 19. října 1919 ve Spišské Nové Vsi, zemřel 12. října 1986 v Bratislavě, byl významný slovenský herec, recitátor a pedagog. Patřil mezi nejvýraznější osobnosti slovenského divadla a filmu 20. století. Vzdělání a začátky kariéry Již během studií na gymnáziu byl členem recitačního a ochotnického kroužku Hviezdoslav, kde projevil svůj talent. Po maturitě odešel do Bratislavy, kde původně zamýšlel studovat právo a filozofii. Nakonec však nastoupil na Hudební a dramatickou akademii, kterou absolvoval v roce 1940 pod vedením profesora Janka Borodáče. Ještě během studií, v roce 1938, se stal členem činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil až do konce svého života. Divadelní kariéra Mikuláš Huba byl hercem realistickým, psychologickým a výrazově prokresleným. Využíval svůj mužný a pateticky sošný zjev a zvučný hlasový projev pro ztvárnění romantických hrdinů i psychologicky složitých postav. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní role patřily postavy jako Hernani ve stejnojmenné hře, Danton v inscenaci Danton, Vilém Tell, Karel Moor v Loupežnících, Romeo v Romeo a Julii, Jánošík, Arbenin v Maškarádě, Paľo v Matce, profesor Sigelius v Bílé nemoci, Tedaldoh v Miliónovém Marcovi, George Page ve Veselých paničkách windsorských či Filip Dubský v Našich furiantech. V letech 1953-1963 a 1972-1976 zastával funkci šéfa činohry Slovenského národního divadla, čímž výrazně ovlivnil směřování slovenského divadelnictví. Filmová kariéra Ve filmu debutoval v roce 1946 ve snímku Varúj...!, kde ztvárnil postavu inženýra Gregora. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří Matúš Svrčina ve filmu Vlčie diery (1948), za který získal Národní cenu v roce 1949. Dále exceloval jako inženýr Hájnik v Priehradě (1949) a jako Tokár ve filmu Boj sa skončí zajtra (1951), za který obdržel Státní cenu. V průběhu své kariéry se objevil v mnoha dalších filmech, například Akce B (1951), Mladé srdcia (1952), Únos (1952), Posledná bosorka (1957), Letiště nepříjimá (1959), Živý bič (1966), Siedmy kontingent (1967), Vreckári (1967), Zajtra bude neskoro (1972), Skrytý prameň (1973), Horúčka (1975), Šepkajúci fantóm (1975), Vojaci slobody (1976), Advokátka (1977), Poéma o svedomí (1978), Člny proti prúdu (1981) a Putování Jana Amose (1983). Televizní tvorba Mikuláš Huba se významně uplatnil i v televizní tvorbě. Účinkoval v mnoha televizních filmech a seriálech, mezi něž patří Sám vojak v poli (1965), Živý bič (1966), Straty a nálezy (1975), Americká tragédia (1976), Canarisova krvavá hviezda, Príbehy z lepšej spoločnosti, Naši synovia a Desatinka citu. Jeho televizní role byly charakteristické precizním hereckým projevem a schopností vystihnout psychologii postavy. Recitační umění a rozhlas Mikuláš Huba byl uznávaným recitátorem se zamatově hebkým hlasem. Svůj výjimečný hlasový projev, rytmus a hudebnost řeči zachytil i na gramofonových deskách. V rozhlase účinkoval v mnoha dramatizacích, jako byly Doktor Jesenius, Malíř z Livorna, Romeo a Julie, Tři mušketýři, Křižáci či Krása nevídaná. Jeho recitační umění bylo oceněno Křišťálovou růží za poezii v roce 1974. Pedagogická činnost Od roku 1951 až do své smrti v roce 1986 působil jako pedagog na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde od roku 1962 zastával pozici docenta. Svými pedagogickými schopnostmi ovlivnil celou generaci slovenských herců a významně přispěl k rozvoji slovenského hereckého umění. Ocenění Za svou uměleckou činnost získal Mikuláš Huba řadu významných ocenění. Kromě již zmíněné Národní ceny za film Vlčie diery (1949) a Státní ceny za film Boj sa skončí zajtra (1951) obdržel Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1960), titul Zasloužilého umělce (1966), titul Národního umělce (1973), Křišťálovou růži za poezii (1974), Řád práce (1979), za televizní inscenace Katedra etiky a Vila Tereza získal Zlatého krokodýla za rok 1980 (1981), dále Medaili J. K. Tyla (1983) a Cenu Andreje Bagara (1983).