Václav Huňka

Václav Huňka se narodil 25. dubna 1910 v Čachovicích a byl jedním z nejvýznamnějších českých kameramanů 20. století. Absolvoval měšťanskou školu a vyučil se truhlářem, ale v tomto oboru nemohl najít stálé zaměstnání a byl bez místa. Odešel proto roku 1927 do české kinematografie, kde začala jeho dlouhá a úspěšná kariéra. Začátky v kinematografii V ateliérech Na Kavalírce v Košířích začínal jako pomocný dělník a osvětlovač. Po další praxi nastoupil do laboratoře a vystudoval kameramanský kurs na grafické škole. Stal se asistentem kamery a prodělal praxi u výborných českých kameramanů, například u Ferdinanda Pečenky, Jaroslava Blažka, Karla Degla, Jana Stallicha a Jana Rotha. Ve 30. letech se objevil i dvakrát před filmovou kamerou jako herec ve filmech režiséra Miroslava Cikána: pěstitel růži v operetní komedii NA RŮŽÍCH USTLÁNO (1934) a kameraman v melodramatu DĚVČE ZA VÝKLADEM (1937). Válečné období a první samostatné práce Během druhé světové války pracoval jako asistent kameramana Jana Rotha na německých filmech, jež se natáčely v Německu a i u nás. Po válce už začal pracovat samostatně, poprvé na filmu Václava Wassermana TŘI KAMARÁDI (1947). Tento film znamenal začátek jeho kariéry jako hlavního kameramana a otevřel mu cestu k dalším významným projektům. Zlatá éra československé kinematografie Pečlivou a zodpovědnou prací a výborným zvládnutím černobílého i barevného obrazu brzy získal Huňka pověst profesionálního kameramana a během 50. a 60. let se stal jedním z nejzaměstnávanějších tvůrců naší kamery. Spolupracoval s předními režiséry své doby na klíčových filmech československé kinematografie. Podílel se tak na filmech režisérů Václava Wassermana (TŘI KAMARÁDI), Františka Čápa (MUZIKANT a BÍLÁ TMA), E. F. Buriana (CHCEME ŽÍT), Václava Gajera (PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ, PŘICHÁZEJÍ Z TMY, DNY A NOCI), Otakara Vávry (NĚMÁ BARIKÁDA), Miroslava Cikána (PÁRA NAD HRNCEM, KONEC CESTY), Vladimíra Vlčka (ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE), Jaroslava Macha (SLOVO DĚLÁ ŽENU, MEDVĚD A STRAŠIDLA) a i Karla Steklého (STRAKONICKÝ DUDÁK). Nejvýznamnější filmové úspěchy Mezi nejdůležitější díla Václava Huňky patří válečné drama Silent Barricade (1948) režiséra Otakara Vávry, za které obdržel za drama NĚMÁ BARIKÁDA Státní cenu za rok 1949 (1949). Dalším významným úspěchem byl hudební film Tomorrow, People Will Be Dancing Everywhere (1952) režiséra Vladimíra Vlčka, za který za hudební ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE Uměleckou prémii (1953). Vrcholem jeho tvorby je považována spolupráce s Karlem Zemanem na filmu The Jester's Tale (1964), kde Huňka dokázal mistrovsky zvládnout kombinaci hraného filmu s animací. Další významná spolupráce a mezinárodní projekty Dále pracoval pro Miroslava Hubáčka (ROZTRŽKA), Rusa Stanislava Rostockého (MÁJOVÉ HVĚZDY), Pavla Blumenfelda (KŘIŽOVATKY, LIDÉ JAKO TY, TEREZA, TAM ZA LESEM), Martina Friče (KRÁL KRÁLŮ), Václava Vorlíčka (KUŘATA NA CESTÁCH), Karla Zemana (BLÁZNOVA KRONIKA), Karla Kachyňu (POUTA), Josefa Macha (OBJÍŽĎKA) a především pro Vladimíra Čecha (ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP, ALIBI NA VODĚ, SEDM HAVRANŮ, SVATÁ HŘÍŠNICE, KLÍČ, AFÉRY MÉ ŽENY, SVATBA BEZ PRSTÝNKU a VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ). V letech 1968 – 1969 spolupracoval s kameramanem Stanley Cortezem na válečném filmu Juhna Guillermina THE BRIDGE AT REMAGEN / MOST U REMAGENU (1969). Huňka byl též s Milošem Šauerem spolutvůrcem trikových efektů u pohádek režiséra Jaroslava Macha JAK SE FRANTA NAUČIL BÁT (1959) a O MEDVĚDU ONDŘEJOVI (1959). Pedagogická činnost a závěr kariéry Byl až do své smrti pedagogem kamery na pražské FAMU (1950 – 1977), kde byl taktéž pedagogickým vedoucím kamery na studentských filmech z roku 1955. Po roce 1973 odešel do penze a věnoval se pedagogice. Kameramansky pracoval pro televizi (SLOVANSKÉ TANCE, POLKA JEDE DO SVĚTA i ŽIŽKŮV MEČ). Za svou práci získal řadu ocenění, včetně za KŘIŽOVATKY Cenu za vynikající fotografii (1959) na X. FFP v ČSR, u příležitosti 10. výročí znárodnění československé kinematografie Vyznamenání Za vynikající práci (1955) a pak titul Zasloužilého umělce (1972). Václav Huňka zemřel 7. září 1977.