Zdeněk Matouš

Zdeněk Matouš (23. 4. 1931 Praha – 19. 3. 2006 Praha) byl český herec a operetní zpěvák, dlouholetý přední sólista Hudebního divadla v Karlíně. Zdeněk Matouš vyrůstal v Kostelci nad Labem a svou uměleckou průpravu získal v proslulém Kühnově dětském sboru. Jeho profesionální kariéra začala v roce 1950, kdy poprvé vstoupil na divadelní prkna v Pražské estrádě jako konferenciér, zpěvák a harmonikář. Po absolvování vojenské služby pokračoval v této činnosti až do roku 1957, kdy nastoupil jako sólista operety Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde ztvárňoval role tzv. mladokomiků. V roce 1960 přešel do tehdejšího divadla Na Fidlovačce, kde pokračoval ve stejném oboru. Zásadní zlom v jeho kariéře nastal v roce 1965, kdy se natrvalo vrátil do Prahy a stal se členem Hudebního divadla v Karlíně a Nuslích. Zde zpočátku také působil jako "mladokomik", ale první skutečnou tenorovou příležitost dostal v roce 1969 v operetě Franze Lehára Hrabě Luxemburg. Od té doby se specializoval na tenorové partie v klasických operetách a stal se jedním z nejvýraznějších představitelů tohoto žánru v Československu. Divadelní kariéra V Hudebním divadle Karlín patřil Zdeněk Matouš k předním sólistům, kteří formovali podobu československé operety v 70. a 80. letech 20. století. Díky svému vysoce ceněnému zpěvu byl obsazován do velkých rolí až do poměrně pozdního věku. Z jeho nejvýznamnějších rolí lze jmenovat vystoupení v Nedbalových operetách Polská krev, Vinobraní a Krásná Saskia, dále v Straussových dílech Cikánský baron, Vídeňská krev a Netopýr, a v Lehárových operetách Giuditta, Paganini, Veselá vdova a Země úsměvů. Zdeněk Matouš byl také známý svými vystoupeními v zahraničí, zejména v Německé demokratické republice, kde často koncertoval v Drážďanech, mimo jiné i ve slavném komplexu Zwinger. Kromě divadelních představení se často objevoval v televizních zpracováních operet a v hudebních pořadech, kde interpretoval lidové písně a písničky při dechové hudbě. Filmová kariéra Přestože byl Zdeněk Matouš primárně divadelním umělcem, vytvořil také několik pozoruhodných filmových rolí. Jeho filmografie zahrnuje následující snímky: V roce 1961 se objevil ve filmu Tereza v roli Krejčíka. V roce 1967 účinkoval ve snímku Já, spravedlnost jako muž číslo 1. Významnou rolí byla postava panského úředníka Jana Proška v televizním dvoudílném filmu Babička (1971) režiséra Antonína Moskalyka, kde hrál po boku Jarmily Kurandové, Míly Myslíkové a mladé Libuše Šafránkové. V roce 1979 ztvárnil roli malíře pokojů v dokumentárním filmu Historie zdí (Panelový příběh aneb Jak se rodí sídliště). V roce 1981 se objevil jako profesor Coutou ve sci-fi filmu Kam zmizel kurýr režiséra Otakara Fuky. V roce 1988 ztvárnil postavu Brzáka v dalším českém filmu. Kromě herectví se Zdeněk Matouš věnoval také literární tvorbě. V roce 2003 vydal autobiografii s názvem Život s lebkou múzou a v roce 2005 sbírku básní Pražská zastavení. Obě knihy vyšly v Kostelci na Hané. Zdeněk Matouš zemřel 19. března 2006 v Praze ve věku nedožitých 75 let. Zanechal po sobě výraznou stopu v české operetě a muzikálu, kde patřil k nejvýraznějším tenorům své generace. Jeho hlas zůstává zachován na nahrávkách operetních árií, z nichž nejznámější je album "Vás, ženy, jsem líbal rád... Operetní árie zpívá Zdeněk Matouš" vydané Supraphonem v roce 1986.