Eliška Vitanovská

Eliška Vitanovská, narozená 15. dubna 1955 v Praze, je česká herečka, tanečnice, mimka a pedagožka. Vlastním jménem Eliška Zázvůrková, absolvovala Taneční konzervatoř Praha v roce 1980. Její profesní dráha začala jako tanečnice v Národním divadle Praha, kde působila v letech 1980–1983. Během tohoto angažmá ztvárnila například roli Mahuleny v inscenaci Radúz a Mahulena (1980). Následně se stala členkou pantomimy Divadla Na zábradlí, kde působila v letech 1983–1987. Filmová a televizní kariéra Eliška Vitanovská se proslavila především díky filmům Popel a hvězdy, Božská Ema a Dlouhá míle. V televizním seriálu Dlouhá míle (1989) ztvárnila postavu Lenky Lasovské po boku Svatopluka Skopala, který hrál běžce Ondřeje Veseckého. V televizním minisérii Popel a hvězdy (1990) se představila v roli Eleonory de Mantua. V životopisném filmu Božská Ema (1979), který režíroval Jiří Krejčík a který vypráví příběh slavné české operní pěvkyně Emy Destinnové, se také objevila v menší roli. Mezi její další významné role patří účinkování ve filmu Anděl svádí ďábla (1988), kde ztvárnila postavu Mimi. Tento snímek byl pokračováním divácky úspěšné komedie Anděl s ďáblem v těle. Děj se odehrává několik let po skončení prvního filmu, konkrétně v roce 1930. V její filmografii najdeme také televizní film Nepočestná (1988), kde hrála postavu Natálie, a pohádku Motovidla (1987). Pohádková tvorba Eliška Vitanovská se významně prosadila v pohádkové tvorbě. V roce 1986 účinkovala v pohádce Prstýnek bez kamínku jako Korunka, v roce 1985 v pohádce Když hraje klarinet a v roce 1984 v pohádce Králi, já mám nápad. V seriálu Slané pohádky (1983-1984) ztvárnila Růžovou vílu. Objevila se také v hudební komedii Tři mušketýři (1983) podle románu Alexandra Dumase v adaptaci Vítězslava Nezvala, kde hrála cikánku. Mezi její další pohádkové role patří Cílinka v pohádce Co poudala bába Futéř (1983), Vodní víla v pohádce Jak Jaromil ke štěstí přišel (1982), Komorná ve Vojáček a dračí princezna (1982) a titulní role v pohádce Meluzína (1980). Divadelní a taneční kariéra Eliška Vitanovská začínala svou uměleckou dráhu jako tanečnice v Národním divadle Praha, kde působila v letech 1980–1983. Její taneční talent se projevil například v roli Mahuleny v inscenaci Radúz a Mahulena. Po odchodu z Národního divadla se věnovala pantomimě v Divadle Na zábradlí, kde byla členkou souboru v letech 1983–1987. Její všestranné umělecké nadání jí umožnilo plynule přecházet mezi tanečními, mimickými a hereckými rolemi, což se odrazilo v pestrosti její filmografie, která zahrnuje dramatické, historické i pohádkové žánry.